Keňa 2018

Tak už si dávám kafe v Istanbulu a čekám na přestup do Prahy. Čas poohlédnout se za posledním měsícem.

Sedím na posteli a koukám na svoje věci. Vůbec netušim, jak to všechno zabalim, tak jdu radši psát článek.

Je šest večer a já jsem pořád na klinice. Nevim proč, ale nepřijde mi správný, abych odcházel, dokud nebude tma a nepřijde noční sestra.

Poslední pondělní džihád za mnou a já už se začínám balit.

Tak mám za sebou svůj poslední víkend na Ostrově naděje, a i když jsem se moc nevzdálil od svýho baráčku, tak mám zážitků na rozdávání. :)

Zvedá se velkej vítr, asi bude bouřka. Od rybářů slyším, jak velký vlny naráží na břeh. Jo, určitě bude bouřka. Tak napsat blog a rychle se schovat pod peřinu!

Hroch si asi značkuje teritorium. Každej večer ho teď slyším, jak probublává na břehu. No hlavě ať zůstane tam a nechodí sem.

Josef Borovka, za bouře zrozený, otec draků, rozbíječ řetězů .. No dobře, to je zase Daenerys, ale já už mám taky další jméno! :)

Mohl byste si laskavě zavřít toho svýho hrocha? Díky!

Ne vždy je zrovna posvícení, někdy se to všechno sejde a den stojí za prd. Však to taky znáte.