Poslední víkend

Tak mám za sebou svůj poslední víkend na Ostrově naděje, a i když jsem se moc nevzdálil od svýho baráčku, tak mám zážitků na rozdávání. :)

V pátek večer jsem slavnostně vypnul všechny budíky a ráno bych spal až do aleluja, nebýt takový teplo a nepropotit peřinu, jak kdybych měl TB. Vůbec jsem netušil, co s načatým dnem, jenom jsem věděl, že se mi ani trochu nechce do psaní reportu. Šel jsem se teda projít po komplexu. Ke konci procházky jsem se zastavil za rybářema a ptal se jich, jestli náhodou nepojedou dneska krmit klece na jezero. Že prej jezdí čtyřikrát denně, tak ať přijdu před druhou.

Před druhou jsem byl ready. Nandali mi vestu a vyrazili jsme takovou malou lodičkou bez motoru. Když jsem viděl, jak borci pádlujou, kecaj a čuměj všudemožně jenom ne na jezero, tak jsem si byl jistej, že se převrátíme. K mému klidu se loďka postupně plnila vodou, takže kdybychom se náhodou nepokusili o africkou verzi eskymáka, tak se potopíme jak titanic. Dojeli jsme teda ke klecím. Krmení bylo za odměnu, kord pro mě jakožto pro rybáře :). Pozoroval jsem, jak sebou ryby vždy začaly mrskat, když jsem tam hodil jenom špetku krmení. Jenže to moje tempo by znamenalo, že rovnou můžou vyjet pro večerní dávku krmení, tak jsem potom musel přidat a už to nebyla taková zábava. Borci mi do toho všechno vysvětlovali, tak jsem jim potom říkal, že jsem rybář. Nemohli uvěřit, že by byl doktor rybář. Až po chvilce mi došlo, že si myslí, že jsem rybář jako oni, tak jsem jim vysvětlil, jak to mají rybáři v Čechách a jak vypadá náš lov ryb. Moc je to zajímalo, a tak jsem jim slíbil, že když se v bezpečí vrátíme na břeh (borci se smáli, já to bral jako takovou zdravou motivaci ke kvalitně odvedené práci), tak že jim ukážu nějaký fotky našich ryb. Když už jsem jim na břehu ukazoval fotky našich ryb, tak nevím, koho na fotkách obdivovali víc, jestli mojí maminku která rybu držela a nebo jestli tu rybu. :-D

Po obědě jsem se pustil do psaní reportu. Kupodivu to nebylo tak hrozný, vlastně to bylo jako psát každovečerní článek s tím, že to bylo za delší interval. Plus jsem se taky musel hlídat, aby to nebyl takový myšlenkový průjem a mělo to hlavu a patu. :)

Na dnešek jsem měl naplánovanej výlet na mši do místního katolickýho kostela. Už jsem se o to pokoušel dva poslední víkendy, ale vždy mě tam zapomněli odvést. Na dnešek jsem byl domluvenej, že mě v půl desátý ráno vyzvedne Pamela a že ona půjde do svýho kostelíku (jiný vyznání), zatímco mě po cestě odvede do toho katolickýho. OK. Vstal jsem v 9:25. Naštěstí jsem na tyhle situace trénovanej ze školy, takže ve 30 už jsem stál našňořenej s vyčištěnýma zoubkama a sušenkou v ruce před branou nemocnice. Pamela nikde, ale zrovna šla okolo Judith (recepční z nemocnice). Že prej ji Pamela říkala, že mě má odvést do kostela, tak že to zařídí. Nekecám, prvního náhodnýho kolemjdoucího .. Nazdar, támhleten bílej chachar chce ke katolíkům do kostela, hodíš ho tam? Jo? Díky (nebo aspoň tak si ten rozhovor představuju). Tak jsem šel s náhodnym týpkem, co ani neuměl anglicky někam do pryč, že prej snad do kostela.

Tam jsem dorazil ve třičtvrtě na deset. Ještě v půl dvanáctý se nic nedělo (mše měla být od desíti) a borci zuby od ucha k uchu, že prej african time. Chlapci, african time, african time, ráno jsem nestihl ani snídani, ani na malou a ani na velkou, tak si strčte african time za klobouk a začínáme! Se začátkem mše ze mě ale opadla jak nervozita, tak nutkání hladké svaloviny mých vylučovacích traktů. Děti začaly tancovat, chlapi s ženskejma zpívat, rozjely se bubny, rýže v krabičkách, trelkování hlasivkama. Africa baby!

Zrovna včera měl křtiny můj synovec a dneska po delší době měli křtiny i tady. Dobrá náhoda. Africký křtiny to je párty. Babičky oblečený jak nevěsty, po křtění různý procesí, potlesky, pokřiky, prostě show jak cyp :). Ke konci mše vymyslel farář, že zavolá dopředu maminky dětí a že si je vezmou na koníka a půjdou s nima procesí (většina dětí byla věkem okolo třetí třídy). Jedna maminka ale neuzvedla svýho, docela už velkýho chlapečka a nevěděli co s tím. Farář byl velkej šprýmař, to jsem poznal (nevim, o čem kázal .. o Bohu, o léčbě HIV, o spasení, o TBC .. ale věřil jsem mu to všechno, showman jak má být) a tak zavtípkoval - Mzungu pojď nám pomoct! Pfff, přece musim ukázat, že mzungu nejsou žádní suchaři. Nejdřív se všichni smáli tomu jeho vtípku a všichni teprve bouchli smíchy a začali tleskat, když jsem vylezl ze svý lavice vzadu a odhodlaně šel dítě hodit na ramena. Dobře jsem věděl, že jestli nebudu mít dostatečnou sílu, na to abych si ho dal na koníčka, tak to bude taková ostuda, že tu můžou celej projekt rovnou zavřít :-D. Radši víc než málo, hodil jsem si kluka nad sebe, chytl si ho na ramena a potlesk ještě zesílil. Tak dalších deset minut se zpívalo a tancovalo, potom jsem s tim klukem a ostatníma křtěnýma chodil (spíš tanec v kroku) různý pochody až jsem ho odevzdal mamince a zase šel dozadu. Tak nějak jsem už tušil, že po tomhle dostanu prostor a taky že jo. Že mám jít dopředu, představit se a něco o sobě říct. Něco jsem plácnul, farář u toho udělal dalších pět vtipů. Podali jsme si ruce a ciao!

Tady je to prostě samý překvapení každej den. :-D

Posílám pozdravy a přeju co nejmíň bolestivý pondělí. :)