Poslední strážce

Je šest večer a já jsem pořád na klinice. Nevim proč, ale nepřijde mi správný, abych odcházel, dokud nebude tma a nepřijde noční sestra.

Všechno je pro mě dneska důležitý. Vzbudil jsem se s vědomím, že tu dneska končím. Ani v Itibu ani v Ugandě jsem tyhle pocity neměl. Najednou pro mě bylo důležitý, abych všechno udělal, tak jak to má bejt. Sám o sobě už jsem dost puntičkář s jemnou OCD (viz moje rituály před zkouškama), takže si to dovedete představit.

Včera mi kladli na srdce, že musim přijít už na osmou, že bude CME (continuing medical education) s tématem vakcinace. Vstal jsem teda dřív, abych byl v osm ready. Měsíc tady a nic jsem se nenaučil. Do čtvrt na devět jsem tu čuměl do zdi a v 8:20 se teprve začali slejzat ostatní. No obsah CME mi přišel úsměvnej, protože většinu věcí o kterých tam debatovali jsme probírali v teoretických ročnících na fakultě (a to opravdu probírali hrubý základy). Holt tak to tu chodí .. nepotřebujou chápat, jak funguje imunitní systém ani z čeho je složenej. Potřebujou vědět, že když jsou nějaký CD 4 nízký, tak to znamená průser a že musej léčit to a to. Tak jsem byl rád, že jsem aspoň mohl vysvětlit několik dotazů (jak funguje tuberkulinovej test, jak funguje BCG vakcína, obecný věci ohledně základních vakcín .. jak říkám, pro nás základy, pro ně zajímavosti). Když jsme skončili, tak začaly proslovy v souvislosti s tím, že jsem tu dnes naposled. Bylo to pěkný. Jenom jsem nějak zapomněl, že budu mluvit i já a tak jsem tam něco začal pálit z patra. Zrovna dneska mi napsal kámoš dobrou hlášku. Sem rád, že v angličtině rozumím sám sobě. Tak asi tak bych chvílema charakterizoval svůj proslov, kde jsem se je snažil vychválit a řádně jim poděkovat. Na závěr bylo velký focení, no prostě sranda. :)

Z pacientů mě asi nejvíc dostala Cindy. Když jsem četl to jméno, tak jsem si představil křehkou krásku z Pomády. Až když vešla Cindy do dveří, tak jsem zjistil, že to je pořádná african mama! Bylo ji osmnáct, ale kdyby si rozmyslela, že nás tam všechny srovná, tak by mohla vzít jak mě, tak Chrise do jednoho podpaží. Máš malárii, tady máš léky, utíkej domů, bojím se tě!

V pozdním odpoledni přišla jedna patnáctiletá holčina na zdravotní prohlídku. Jméno měla nějaký krkolomný, takže už si nemůžu vzpomenout. Nicméně se ptám, jestli ji něco trápí. Nic pane doktore, jenom čas od času tohle .. ukázala mi krvavý zanícený vředy různě po kůži. Jo tak tohle by mě celkem trápilo, okey, něco ti na to dám. Když jsme dokončili testy, tak jsme zjistili, že má trichomoniázu a když přišel Chris, tak mu ještě pošeptala, že má kandidózu tam dole. No pěkný. Odcházela naložená jak náklaďák DrMaxe, ale očividně byla spokojená.

Okolo čtvrtý bylo volnějc a nastala moje chvíle. Sundal jsem kroksy, daroval je recepční, že je to pro jejího syna. Uvázal botasky, sundal fonendoskop, utáhl si svoje sálový kalhoty a vytáhnul motorku před kliniku. Chvíli jsem se pásl očima, ale potom jsem naskočil. Všichni mě sledovali a já věděl, že teď si nesmim udělat trapas, jinak mě nenechají nikam jet. Na motorce už jsem hodně dlouho neseděl, ale to se nezapomíná. Po pár kolečkách před klinikou jsem vyjel branou a drandil po místních silnicích. Hodně jsem troubil a blikal! Pozor voe, mzungu jede!

Vrátil jsem se akorát včas. Zrovna přivezli nějakýho borce, že má problém. Před týdnem mu tu v neděli zašívala sestra nohu a borcovi to totálně vyhnilo. Oj, opravdu máš problém. Tak jsem to zase rozšmikal, vyčistil, vypláchnul, namazal, zavázal, dal pusu na čelíčko a to byl můj poslední pacient tady.

Od tý doby tu odpočíváme s Chrisem na recepci a čekáme, jestli nepřijde nějakej jinej pacient. Konečně se trochu ochladilo a je tak akorát. Jenom Chris tu zmateně pobíhá a hledá plášť, protože prej mrzne. Ach ty kluku africká ..

Už je tma, Mercy dorazila. Stojíme před klinkou a čumíme do blba. Jo tohle je ten správnej čas, dát tady tomu všemu sbohem. Rozloučil jsem se tedy s Chrisem a vyšel do tmy směrem k baráčku.

Na dnešní večer jsem si dal chladit jedno pivko, který si vezmu pod noční oblohu a pořádně si ho vychutnám.

Mějte se hezky a naposled zdravím z Ostrova naděje! :)

PS: Zítra článek nebude, další až ve čtvrtek.