Anestezie? Nekecej!
Mohl byste si laskavě zavřít toho svýho hrocha? Díky!
Už před týdnem nám tu ráno vylezl hroch na břeh, nebo spíš malý hrošátko, protože to byl fakt prcek. Tak jsem si říkal, že se to už nebude opakovat. No a včera večer okolo jedenáctý si čtu knížku v posteli a rázem mi málem povolil svěrač, jak jsem se leknul silnýho nebezpečnýho vrčení/bublání/chrochtání (kdo kdy slyšel hrocha, tak víte co mám namysli). Ten borec si vyrazil z pláže přímo za plot vedle našeho domku. Chcete vidět fotky? Tak to máte blbý, protože žádný nejsou. Radši jsem zvolil vyčkávací taktiku pod peřinou a v duchu si představoval, jak bych vedl úder hrochovi na hlavu mojí nově koupenou masajskou obrannou palicí. Po několika desítkách minut ho to přestalo bavit a slyšel jsem, jak se hrochtání postupně vzdaluje směrem k jezeru. Máš štěstí kámo, zrovna jsem tam chtěl jít!
Trochu se mi ráno ulevilo, když jsem mohl konstatovat, že jsem měl ničím nerušenou noc. Během snídaně na terase se za mnou zastavil Kevin, tak jsme spolu chvíli kecali, až říkal, že musí jít cosi dělat a já do sebe kopl poslední zbytky muffinu a šel na kliniku.
Dneska bylo pracovní tempo jak mně šitý na míru. Zaprvé mám podezření, že místní začali číst můj blog, protože začínají chodit včas, maximálně s pěti minutovym zpožděním a za druhé to vycházelo tak, že cca po třech pacientech byla pětiminutová pauza, páč tam žádnej další pacient nebyl. Ideální.
Rekordmanem dne vyhlašuju třináctiletýho klučinu, kterej přišel s lehkým kašlíčkem, že ho to budí v noci a že ráno měl průjem. Poslechově pneumonka jak prase přes celou pravou plíci, v testech mu vyšla pozitivní malárie, ze stolice pozitivní schistosoma a giardie. Máš můj obdiv synku, já bych se s tímhle kombem nezvedl ze záchoda. Cos dělal? Pil vodu z jezera. Kde? V Mbitě. Tak nám ještě s úsměvem zamával a že se přijde ukázat příští týden. Afrika kámo.
Ale moje srdce si dnes získala malá pacientka, která se mě ani trochu nebála a na hlavě měla krásnou čepici vyrobenou ze záclony. :)
Jako jeden z posledních pacientů byl mladej kluk, že prej krájel nějakou zeleninu mačetou a sekl se do palce. No super, to jsem zvědavej, co tady s tim budeme dělat, když zvážim ty dva peany, co tu máme jako 'chirurgickou výbavičku pro ošetření ran'. Jo a ještě emitku! Kluk byl ale šikovnej, sekl se hřbetě ruky při bazi palce, šlachu ani nic jinýho důležitýho nepoškodil (čímž se mi sakra ulevilo). Ranka tak na 2-3 stehy. Chris překvapil, prej jestli chci lokální anestezii. Chvíli jsem přemýšlel, co to vlastně říkal a jestli jsem mu rozuměl správně. Ty máš a používáš lokální anestezii? No hezky pěkně, sem s ní! (taková malá vsuvka pro nové čtenáře - v ČR je anestezie standardem, ale třeba vloni v Ugandě jsem ji viděl použitou/použil jenom párkrát, a to většinou na nějakou malou plastiku stydkých pysků - když nejsou peníze, tak se proste nedá svítit a tim bych taky vyzdvihnul jací hrdinové tady ti pacienti jsou). Opíchal jsem mu to, co nejlíp jsem zvládl a ptal jsem se ho, jestli to ještě cejtí, že kdyžtak počkáme nebo ještě přidám. Tvrdil mi že to necejtí, že je v pohodě. Nevěděl jsem, jestli mu to věřit nebo ne, protože měl pořád stejně zamrzlej úsměv, ale co už, on je pacient, on je šéf, šanci dostal, tak do toho. Vzal jsem teda zahnutej pean (jehelec? Ach ty blázínku .. ), do druhý ruky něco podobnýho a začal jsem se natahoval po jehle, co mi Chris nachystal. WTF? Tou jehlou bych mohl zabít hrocha, co mi včera chodil kolem baráku. Takovejhle kalibr jsem naposledy viděl u šití dělohy po císaři. Kámo, brácho, Chrisi .. dej mi něco menšího. Nemám. Nemáš? Nemám. Jako vůbec nemáš? Vůbec nemám. Jako fakt ani o milimetříček? Jako fakt ani o milimetříček. Mama mia .. oháněl jsem se tam teda s tou jehlou se 'strunou' na konci a byl zvědavej na výsledek. Upřímně? Žalostnej. Ale pacient to viděl jinak, ten mě měl za hotovýho Pirka a podle mě už se nemohl dočkat až vyběhne na ulici a začne všem ukazovat, co mu tam mzungu udělal. Chris mi s úsměvem říkal, jak mají jenom tyhlety a že to může bejt 'tricky' a že nástroje jsou 'very funny'. Že je tohle achillova pata kliniky jsme oba věděli, a tak jsme to dál nerozebírali, na to bude čas ve čtvrtek.
Po obědě (nakoupil jsem nahulváta čínský polívky - nazdar!) se vyprázdnila klinika a chlapi se přesunuli na náměstíčko. Byl tam Chris, Kevin, Jack a nějací dva borci, co jsem znal od vidění. No a kluci rozjeli debatu. Z mýho pohledu už jim chyběly jenom piva do ruky a pupky na břiše. Nejdřív rozebírali, jak jeden z nich má za barákem velkýho hada, prej vypadá jak anakonda. Druhej potom přitakal s tim, že jemu zase zemřel soused, že to byl učitel diabetik, co chlastal. A v tomhle duchu tam kecali ještě několik desítek minut a já tam jenom seděl s nima a byl fascinovanej tím, s jakym zápalem vyprávějí ty svoje historky.
V pozdním odpoledni jsem si zastavil nějakýho strejdu na motorce, ať mě vezme do Mbity. Měl helmu s krytím na oči, pevný boty, byl starší a motorku měl naleštěnou, že se leskla už z dálky (v prašný Africe naprostý umění). Nejdřív mi nabídnul, jestli nechci řídit. Ani nevíte s jak obrovskym sebezapřením jsem musel odmítnout. A tak jsme vyrazili. Borec jel jak šnek po lobotomii. Kámo, je 15:20 a já musim stihnout banku do čtyř. Jojo, jojo. Po chvíli se otočil, jestli je tahle rychlost OK .. Tak takhle to je, chudák chlap má strach, abych se s ním nebál! Tak jsem ho ujistil, že úplně v pohodě, že může jet klidně i rychleji. Zvolil zlatej střed a to bylo tak akorát. V Mbítě jsem potřeboval vyměnit další dolary na šilinky. Ta jejich banka? Zážitek. Jejich pojetí systematičnosti a bezpečnosti mě nikdy nepřestane udivovat, ale bedlivě jsem sledoval, aspoň bude co vyprávět. :-D
Potřeboval jsem to stihnout do půl hodiny, aby měli ještě otevřenej supermarket, abych nakoupil nějaký jídlo. Viděli jste Zootropolis? A vzpomínáte na tu scénu s úředníkama, zejména pak s úředníkem Bleskem? Tak já to prožil real-life. (kdo nezná - youtube - zootropolis blesk - první odkaz). Když jsem se konečně dostal na řadu, tak jsem zase musel vytáhnout trik s Petrem Čechem, páč mi přišlo, že to borci všechno až nějak moc kontrolujou. Zabralo to .. ne Manchesteru nefandim, ne fotbal nehraju, Messiho mám radši než Ronalda. A byl jsem venku. Supermarket jsme stihli díky tomu, že měl o hodinu dýl otevřeno, ověřil jsem si autobus do Nairobi na příští týden, mise splněna. Borec na mě celou dobu čekal, tak dostal dýško a mám o kamaráda navíc.
Jdu si dát Stoneyho, dobrou! :)