Uganda 2017

Tak už nebydlím sám, konečně se ke mně zase nastěhoval kámoš gekon.

Tak dnešní článek píšu jako správnej sobotní afričan. Rozvalenej na chodníčku před baráčkem oblečenej do bizarního domácího oblečení s africkejma peckama hrajícíma na pozadí. A se Stoneym vedle sebe samozřejmě.

Dnešní článek píšu už v průběhu odpoledne, kdy jsem si vytáhl notebook na sluníčko, abych se aspoň trochu opálil, jinak mi nikdo neuvěří, že jsem byl dva měsíce v Africe. :)

To už je zase večer? Huh, tak jo, hurá na další článek a pak rychle do postele.

Opět začíná být chladno a tma zároveň, takže se zavírám na chatku, stavím vodu na čaj a hurá na dnešní článek.

Vstup do týdne o rychlosti retardovanýho lenochoda, fakt že jo.

Po jednodenní pauze vám zase přináším nové události z maličké nemocnice v Buikwe.

Večeře zdlábnutá, seriál připravenej a mě už se pomalu zavíraly oči, než jsem si vzpomněl, že já vlastně dneska nepsal blog! Tak aspoň rychle a stručně!

Cvrčci cvrkají, sousedovic děti na zápraží baští rozlučkový ananas a melouny. Pepa vaří večeři (ovocný salát), takže je čas zasednout k počítadlu a využít těch dvou stran, které jsem si prý slušným chováním tady v Buikwe vysloužila :-D

Dneska v noci byla pořádná zima, jak nám dneska ohlásila téměř polovina personálu.