Výuka a odměna

 V jednu chvíli jsem zapomněl na to, kde jsem a co tu vlastně dělám.

Ráno mě vzbudil vibrující mobil. Psal mi Isaac, že nemohl spát, tak že už jde do nemocnice. Prej byly nějaký příjmy v noci, tak je chce vidět ještě před hlášením. Jasan kámo, potkáme se na hlášení. Mlčky jsem se teda nasnídal a vydal do nemocnice. Docela divnej pocit vzhledem k tomu, jak jsem byl zvyklej tuhle cestu chodit ve dvou.

Na hlášení se prezentovali příjmy, nikdo na operaci, ale celkově hospitalizováno 67 pacientů - to bude fuška. Po dogrilování dvou mediků si vzal slovo Limbe. Měl prezentaci formou kazuistiky mladé paní, co utrpěla popáleniny na 60% těla. Prezentaci a management léčby pacientky jsem chápal stejně dobře jako bosony a kvarky. Všechno při starym. Na konci měl Limbe docela hezkou řeč, dneska byl totiž jeho poslední den. Odjíždí a bude skládat zkoušky na lékaře. Ať se ti daří brachu a díky za spolupráci!

Z hlášení jsme šli na JIPku, prohlédnout si staršího operanta, kterej už aspiroval na přesun na standardní oddělení. Why not. Druhej borec už na tom ale tak dobře nebyl. Nějak se nepohodl se svym kamarádem a ten se rozhodl zarazit mu do hlavy nůž. Lebku podle RTG a vyšetření rány neprorazil, ale i tak byl dost mimo a měl levostrannou hemiparézu. Rodina nemá peníze na převoz či větší vyšetření, konzervativní postup ..

Potom jsme měli speciální poradu jako lékaři - Já, Isaac, Fasil, Mayoka a Theresa. Že tu máme 60 mediků a musíme je nějak učit. Domluvili jsme si teda plán co a jak, jak si je rozdělíme a jak to bude probíhat. Trochu byl problém s mym blížícím se odjezdem, takže jsem nechtěl vlastní skupinu, aby potom nemuseli improvizovat, ale že budu pomáhat isaacovi nebo tak nějak.

Na papíře to znělo dobře, ale v praxi to zase vypadalo tak, že se k lůžku nahrnulo 20 lidí a doktor je zkoušel. První dvě hodiny jsem se entuziasticky zapojoval, vymejšlel, ukazoval, dokonce jsem párkrát i hrál figuranta. Jenže ten postup byl fakt pomalej, takže mě to po chvíli přestalo bavit a cejtil jsem potřebu změny. Isaaca to pořád nepřestalo bavit, ba naopak začal zkoušet čím dál tim větší kraviny až jsem to nevydržel a šel se podívat na kliniku. Počítače plně obsazený, dám si fantu a uvidíme. I potom byly všechny počítače obsazený, tak jsem došel nazpátek za Isaacem, vzal si skupinu mediků a pokračovat v nekonečný vizitě spojenou s učením.

Kolem jedný už jsme byli oba dost vyflusaní, ale sešli jsme se na konci oddělení (Isaac bral pacienty zprava, já zleva). Rozpustili jsme to, část přenechali mladším doktorům a šli jsme ještě k pár případům, co bylo potřeba rozhodnout, co bude dál.

Potom volá Gingo, že máme s Isaacem přijít na menší sál, že tam něco pro nás má. Stříhání uzdiček dětem (ne děkuji) a nějaký pacienty na dělání na zítra. Vyšetřili jsme, převázali, nahlásili na program a šli po svejch.

Po obědě jsme si odpočali na hodinku a konečně jsme vyrazili k bazénu. Jaj, že já to neobjevil dřív. Tvářil jsem se sebejistě, objednal si pivko a šel se koupat. Voda ani ne studená, ani ne teplá, prostě akorát. Zbytek odpoledne jsme strávili v bazénu, kecali jsme, dodržovali pitnej režim a slunili se. Chvílema mi to skoro přišlo jak na nějaký dovolený než uprostřed rozpadlý Ifakary s tunou problémů okolo. Ale to byl asi i úmysl tohodle místa. Když slunce zapadlo, tak jsme se sbalili a šli na večeři domů.

Hned za branou IHI (International Health Institute) byl návrat do reality a místního světa. Jo, tohle je jiná písnička ..