Vrtačky a železo
Za chvíli mám jít s Gingem a Isaacem na prase, tak rychle článek a go go go!
Víte, jak jsem si stěžoval na to naše ranní hlášení, kde starší borci dusili mlaďochy? S láskou jsem na to vzpomínal, když jsem dneska ráno seděl na setkání pracovníků nemocnice. Začátek byl slibnej. Chirurgie, interna, dětský, gynekologie a infekční. Každej tam měl jednoho zástupce vpředu z řad mladých, kteří říkali vždy jednu zajímavou kazuistiku, kterou potom probírali zejména vedoucí ostatních oddělení. To ale zabralo pouhou půl hodinu. Potom tam naběhl nějakej borec z ředitelství a rozjel klasický africký bomby, aneb přečetl si knížku, jak dělat management, co jsou to soft skills a potom klasická 50ti slidová poprava powerpointem. Asi mu přišlo, že moc dávám pozor , tak po půl hodině jeho žvatlání o důležitosti sběru dat přepnul do svahilštiny a už jsem z toho neměl vůbec nic. Ze zdvořilosti jsem tam vydržel do konce, zatímco všichni kluci z oddělení měli 'důležitý hovory', kdy nasadili vážnej výraz a důležitým krokem vyrazili z místnosti. Jasně .. Aspoň že Isaac upřímně prohlásil, že asi chcípne nudou a odešel.
Po hlášení mi Fasil říkal, že na JIPu je jenom jeden operant z urologie jinak nic. Vyrazil jsem teda na dětský. Převázal holčinu po slepáku, kdy dneska už to nesla výrazně líp. Trochu jsem tušil, že mi co nevidět propustí malýho Denise, tak jsem si říkal, že bych ho chtěl ještě jednou vidět. Kde nic tu nic, prej odešel už včera navečer. Afrika kámo.
Volá mi Isaac, že máme jít na sál .. okey. Na sále práce jak na kostele. 2 sály už běžely, na dveře bušili gynekologové, že tam mají pacientku s prasklou dělohu a ještě bylo potřeba zavést jednomu pacientovi trubku do žaludku. Na sály už se nepřimyjeme, dělohu bychom taky nespravili, takže na nás zůstal pacient s pokročilym karcinomem jícnu, kterýmu bylo potřeba zavíst trubku do žaludku jako paliativní řešení. Isaac samozřejmě ledově klidnej, že to uděláme na přípravný místnosti. Trochu jsem nechápal, jak to chce logisticky udělat, než si tam začal navážet věci a připravovat si to. Že prej to u nich v nemocnici dělají bežně z minilaparotomie v lokální anestezii. Wtf .. Jak slíbil, tak udělal a já jsem zase o něco chytřejší.
Další operant byl mladej kněz 35 let, neprůchodnost střev, bez většího klinickýho obrazu a s mikrocytární anemií. Tušil jsem na nejhorší a potom mi to i kluci potvrdili. Tumor střeva jak pěst. Chudák chlap. Já šel mezitím s Fasilem dělat zevní fixátor na holenní kost. Fasil to je taková postavička, že se prostě nenudíte. Se svým knírkem tu naprosto vybočuje z řady, je asi o hlavu menší, pořád se chechtá a na uších mám takový chlupy, co tu nemá většina chlapů na hlavě. Ne z uší, ale fakt na uších. Pouštěl tam africký pecky, proložený queenama a abbou, takže jsme pracovali v dobrém duchu. Pacient ve spinálu, takže měl aspoň hudební kulisu, zatímco jsme mu tam cvičili s nohou. S dopomocí Fasila jsem si tak připsal první zevní fixátor. :)
Po operacích jsme se domluvili s Gingem na večeři a vyrazil jsem domů. Doma jsem si otevřel učebnici, že si něco počtu o zevních fixátorech v mejch podmínkách atd. Čtu čtu a zničehonic čumim, že tu kapitolu napsal kolega ortoped z Rychnova. No čuměl jsem jak péro z gauče, to mi tu knížku asi bude muset podepsat!! :-D
Na minutu přesně (což je v Africe podobná událost asi jako když Zeman nemá hladinku) nás vyzvednul Gingo a odvezl nás někam za město ke známejm do restaurace, kde jsme si vychutnali výborný grilovaný prase. Hodně se povídalo, a v průběhu večera jsem kluky odrovnal dvěma věcma. První byla replantační chirurgie v ČR a druhou byly fotky sněhu. Když jsem jim ukázal fotku ze zasněženýho balkonu ve Skuhrově, kde je všechno pokrytý notnou vrstvou sněhu, tak na ní koukali několik minut, pořád si na ní něco ukazovali, smáli se a neustále objevovali nový a nový věci. Kluci moji afričtí .. celý to uzavřel Isaac s tím, že v takovym množství bílýho sněhu by ho poznali přes celou ulici.
Užijte si víkend a dobrou noc!