STD

Tak jsem zaujal psací pozici, rybáři vyjíždí na jezero a děti na mě cosi pokřikujou. Klasika. :)

Dneska to byl docela nabušenej den. Ráno jsem trochu nestíhal, páč jsem potřeboval konečně dohnat ředitele střední školy, aby už řekli jasnej termín, kdy je můžu proškolit na první pomoc. Už od začátku mi šlo hlavně o učitele, takže fakt, že jsem odučil všechny jejich třídy, k mojí spokojenosti zkrátka nestačil. Nakonec jsme se dohodli na půl druhou. OK.

Tak jsem šel na kliniku, kde zrovna měl celej personál nějakej meeting, kde vymýšleli nějakou formu evaluace jejich služeb. Zajímavý, ale ne tak zajímavý, abych se přidal. Nechtěl jsem to zdržovat angličtinou, tak jsem si sedl vedle a doufal, že co nejdřív skončej, abychom mohli začít ordinovat.

Po cca půl hodině to rozpustili a my mohli začít. První pacient byl nějakej borec, co přišel s pohlavní nemocí, pravděpodobně kapavkou (jak na potvoru zrovna dneska chyběl člověk v laboratoři). Ok, žádnej problém, jenom jsme ho poprosili, aby sem přišla i jeho žena na vyšetření. Borec to asi nějak čekal, takže než jsme se s nim rozloučili, tak jeho paní už nám vcházela do místnosti. Úsměv od ucha k uchu, zuby na místní poměry až neobvykle hezký, zkrátka fakt sympatická mladá holka. Vysvětlili jsme jim teda, že je vyšetříme i na HIV. Na chvilku odešli dozadu, kde testujeme HIV a po chvíli nám nahlásili výsledek, že jsou oba negativní. Super! Po pár minutách ale přišel zase ten samej chlap, že prej by chtěl mluvit s Chrisem. Po chvíli debaty přišel Chris ustaranej, že prej neví, co bude dělat. Vypadlo z něj, že tu nemoc nemá od svojí manželky, ale od nějaký jiný s kterou byl před šesti dnama a že její status (HIV) nezná. Milenka prej byla hrozně z daleka, tak ji nemůže vzít na otestování. No nějak jsme to nakonec pořešili, ale nejvíc mě dostal ten fakt, že si je toho ta manželka vědoma a stejně ji to na náladě neubralo. A to ani nepoužívali ochranu nebo tak. Tak já tomu tady nerozumim ..

Po těhlech VKVčkách přišel starší pán, že prej na převaz. Prej se bouchnul se do nohy. Sundal jsem krytí, noha vyhnilá až do kosti, super. Chvíli to zabralo, ale nakonec jsem to vyčistil, obvázal a dal pánovi léky. Trochu mi ale cukala hlava, protože jsem zjistil, že tu nemají absolutně nic na takovýhle případy. ATB tu mají takový, že bych to ani nečekal, ale nějakou normální sadu nástrojů na základní výkony ne .. nevadí, to se vyřeší.

Po pánovi bylo ještě pár pacientů a potom začal dětskej kolotoč. Víte, když tu máte adoptovaný dítě, tak máte zároveň možnost zaplatit mu zdravotní pojištění, což kromě malýho rozpočtu na potřebný výkony znamená, že je dítě jednou ročně vyšetřený od hlavy k patě plus se udělá pár testů - HIV, hemoglobin a těhotenskej test. I když se nic nenajde, tak dostanou lék na 'odčervení' a utíkají pryč. Jenom je problém, že těch dětí je tu něco málo pod dvě stovky. No hlubokej zážitek .. někteří totálně u vytržení, že je vyšetřuje mzungu (starší co uměli anglicky chodili ke mně, zbytek ke Chrisovi), někteří zase totální hysteráky kvůli píchnutí do prstíku, někteří se zase tvářili, jak kdyby se v tý místnosti ocitli náhodou a ani se na mě nepodívali. Ale zaručeně nejlepší byl zážitek dvou holek, který vypadaly, že jsou fakt odhodlaný se se mnou poprat, jestli je to zabolí a vzhledem k tomu, že tu má průměrná žena větší ramena než já, tak jsem radši zavolal Chrise, protože jsem věděl, že jemu ji nenatáhnou. :-D

Vypadalo to na celodenní mučení, který bude trvat až do večera, ale nakonec jsme to zapíchli okolo čtvrtý, a to máme teprve cca jednu čtvrtinu hotovou. Odtamtud jsem odběhl za učitelskym sborem kvůli té první pomoci, kdy jsem musel skrývat výbuchy smíchu, jak jenom to šlo. Bylo totiž zvláštní, že ti borci s největší autoritou zničehonic seděli přede mnou v lavici a používali takový ty studentský taktiky, jakože .. nenavazovat oční kontakt, přikyvovat a v duchu se modlit, abych se náhodou nezeptal zrovna toho dotyčnýho. Hehe konečně .. po tolika letech se role obrátily .. :-D Ale bylo vidět, že jsou fakt dobří .. Stačilo to všechno říct jednou, potom to jeden po druhym udělali bez chyby a šlo se domů. Rychle jsem do sebe naházel oběd a šel pokračovat na kliniku.

Teď už rychle utíkám na večeři, aby tam na mě něco zbylo. Nevim, jestli je to tím, že jsem byl jednou běhat a dvakrát jsem cvičil, ale tak či onak už mám od příjezdu 3 kila dole. Asi už konečně 'rýsuju' .. :-D

Mějte se hezky a dobrou noc!