Už tomu rozumím!
Přátelé, už rozumím tomu, proč jsem dostal z Dermatovenerologie trojku ... :-D
Dneska to byl zážitkama nabitej den až k prasknutí. Hned ráno, když jsem vylezl se snídaní na terásku, tak jsem zjistil, že bude hodně teplo, protože jenom za to půlhodinový posezení ve vestičce jsem se splavil jak po uběhnutí půlmaratonu. Inu dobrá, pojď do mě!
Když jsem došel na kliniku, tak jsem tam ještě půl hodiny seděl sám a po další čtvrt hodině dorazil Chris .. už to radši nekomentuju. Začali jsme teda ordinovat a hned první pacientka, že prej špatně vidí a že je nějaká rozbolavělá. Vyšetřil jsem ji od hlavy až k patě a nikde nic. Hmmmm .. Chrisi, kolik že jí je (taková milá babička od pohledu)? Počkej, zeptám se .. prej jí je devadesát .. jaj babi, už nejsi mladice!! Tak jsem jí dal aspoň 'růžový štěstí' a odcupitala svižnějc než většina pacientů, co jsem kdy viděl.
Vystřídalo se nám tam několik pacientů a pak přišel pro mě vrchol dne. Starší pán, takový výrůstky na obličeji a divný prsty. Chvilku si ho prohlížím, zatímco on líčí Chrisovi, jak za poslední den 3x omdlel, začínám Chrisovi povídat cosi o tlaku, ortostatický hypotenzi a pak čumim na ty ruce. Tak počkat, tohle už jsem někde viděl .. kde to jenom bylo .. vzpomněl jsem si na knížku z dětství, kterou jsem si rád listoval. Mimo jiné v ní taky bylo 100 největších katastrof světa (podstatná část z nich byly nemoci - že by tam se zrodila moje touha lékařiny?). A vzpomněl jsem si tam na jeden obrázek odrbanejch rukou a nohou. Ehm, pardon? Lepra? Ehm, WHAT? Ne, nemohl jsem se mýlit. Hned jsem řekl Chrisovi, co mě napadá a on chvilku kouká. Hm, já to taky nikdy neviděl, ale mohlo by to být, zeptám se. No a z pacienta vypadlo, že před lety měl lepru. Prohlížím to, vředy jak prase, mezi zbytkama prstů bylo vidět až na kost. V duchu jsem se pozastavil nad tim, jak může člověk, kterýmu takhle hnijou ruce přijít s tím, že párkrát omdlel .. já tohle mít na ruce, tak omdlím kdykoliv se na ty ruce podívám. No jo Pepíčku, ale co ty víš o lepře? Hmmm, mycobacterium leprae, taky se tomu říká hansenův bacil, vředy, nesahat. Hm, tak s tim moc pacientů nevyléčim. Koukám na Chrise .. ten byl v lese zrovna tak jako já a jenom si to pořád dokola prohlížel a neodpovídal. Zavolal jsem teda na strýčka Googla, ten má velký kladivo. Super, takže terapie je taková, že z trojkombinace máme jenom jeden lék a ještě k tomu nám chybí ten nejpodstatnější. Ptám se Chrise, jestli je šance ho sehnat .. ani náhodou, prej nejsou v celý Keni. Hmmm, tady jsem krátkej .. tak jsem obratem zkontaktoval Hermi (pro ty kdo neznáte - kamarádka se kterou jsem byl v Itibu, profík přes infekce, pracuje Na Bulovce). Ta mě ujistila, že jsem bez léků v pytli zrovna tak, jako jsem odhadoval. Chvilku jsem teda ryl do Chrise, že musí bejt přece nějaký vyšší pracoviště, kde budou léky. Ať mi neříká, že v celý Keni nejsou léky na nemoc, kterou bych zrovna v takhle chudý zemi i čekal. Minimálně bych vsadil svoje dva laloky jater, že MSFka nějaký mít budou. Zavolal teda nějakýho borce a že prej přijde v pondělí a ukážeme mu pacienta. A přiveze léky? Nevim, to neříkal. Jestli to dopadne tak, že na něj budeme koukat ve třech a on konstatuje, že to je lepra a že neví co dělat, tak to balim a jedu do Mombasy. :-D No, co vám budu povídat, jsem zvědavej, jak tohle dopadne.
Po tomhle pacientovi mi tak ještě hodinu přišlo, že všichni řeší rýmičky a kašlíky. Z denního snění mě potom vytrhla recepční, že prej sem jde chlap, co krvácí. Vyskočil jsem na nohy, hurá! Konečně šití! Proč taková radost? No rád bych zase něco udělal rukama, ale spíš mě zajímalo, jak je na tom Chris se šitím, páč všechny zašitý rány byly tak naprasáka utáhlý, že to vždycky vytvořilo hnusnou ránu, po který jim všem zůstane pořádná jizva. Pravda, že většina pacientů nebyla našich, ale i tak bych prostě rád viděl, jak to Chris šije (vzpomeňte si na Ugandu a moje šicí zážitky s Peterem a Doreen). Heh, když to po sobě čtu, tak to vypadá, jak kdybych byl kdovíjak zkušenej. To nejsem ani zdaleka, ale mě naši doktoři učili jemnosti, citu a trpělivosti. A přesně všechno tohle jsem postrádal v Ugandě u všech s výjimkou Joela, takže bych se rád podíval, jak to dělají tady a případně se doptal, proč to takhle utahují (případně ukázal a dokázal, že to udrží i normální pevnej nenásilnej steh). Péči o rány tady vnímám jako jejich nejslabší stránku medicíny, ale vůbec jim to nemám za zlý. Musí se všechno učit sami, kdy Chris, jakožto nejvzdělanější z nich, má vzdělání tří let medicíny a musí tu řešit úplně všechno. Od anafylaktickýho šoku, přes choleru (za poslední rok okolo desíti případů), hnijící nohu až po porodní komplikace. Klobouček!
No ale zpět k tématu, krvácející pacient! Čekám teda u dveří a představuju si nějaký mladýho borce, co se vysekal na piki piki a potřebuje tak 5023958230 stehů. No mladýho borce jsem trefil. Vešel do místnosti hrozně naštvanej mladej kluk, co měl tři obrovský boule na obličeji a k temeni hlavy si tlačil tričko. Chvilku se tvářil jako poklidnej pacient, než se ho Chris zeptal, co se stalo. Borec se hned probral, začal zuřivě gestikulovat a vyprávěl s takovym elánem, že jsem čekal, kdy se tam do nás pustí. Prej si nerozuměl s nějakym jinym rybářem na pláži a dostal pořádně na budku. Očividně byl plnej pomstychtivosti a hrozně moc se tam chtěl vrátit a dát mu co proto! No ani na šití to neměl. Oholit, zrevidovat, ošetřit, pusu na čelíčko a utíkej se prát. Natáhl na sebe svoje tričko a bylo mu úplně jedno že na něm má všude svoji krev. Vyběhl do čekárny, halekoval tam na ostatní pacienty, všem to pořád líčil dokola a dokola. Ještě za deset minut jsem ho viděl, jak to vypráví motorkářům před nemocnicí. Hehe, kdyby ti rvačky šly tak dobře jako vypravování, tak by se tě bál i Klitschko.
Další pacient, co mě dostal, byl dvacetiletej kluk, co se šíleně škrábal po celym těle. Po chvíli zpovídání se ho ptám, jestli neví, že by něco jedl nebo použil třeba novej prací prášek nebo tak něco. Joo jasný doktore, rybu jsem jedl. Aha .. a už se ti tohle stalo někdy dřív? Jojo, před rokem mě testovali na alergie v Homabay a řekli mi, že nemám jíst ryby, že jsem na ně alergickej. Hmmm, aha .. takže jestli to správně chápu, tak tys věděl, že seš alergickej na rybu, ale zkusils to, jestli to náhodou nezmizelo? Jojo přesně tak!! Tak tvoji odvahu bych chtěl mít kámo :-D
Aby nebylo komplikovaných případů málo, tak přišla mladá paní, že prej má problémy tam dole. Hmhmhm .. po pár dotazech, vyšetřeních a testech jsme zjistili, že tam má bičenku poševní. No paráda. Tak o tom vim asi tak tolik jako o lepře. Ale nějak jsem si pamatoval, že se na to dává metronidazol. Zároveň mě ale i nějak trklo, že by se v těhotenství neměl dávat. Nejdřív jsem si ověřil, že jsem trefil metronidazol a potom jsem si ověřil, že jsem nahranej, protože je fakt kontraindikovanej. Paráda .. Hermiiiiii? Nic, taky ji nic jinýho nenapadlo a ani v jejich knihách nic neměli. Tak jsem vyhrabal handbook tropických nemocí, co sebou vozím už třetím rokem a musim vysmeknout poklonu autorovi, protože asi věděl, že jednou někde bude v podobně patový situaci někdo jako jsem já a napsal tam přímo co dělat, když je ta ženská těhotná. Díky kámo!
Závěrem dne mě totálně odrovnala babička, kterou dovezli na motorce, rozrazila dveře do ordinace, bez optání přešla místností, na třetí pokus vyskočila na postel, tam si ustlala a začala bědovat. Jo .. klidně pojďte dál babi, je jedno, že tu máme zrovna jinýho pacienta. Laborant byl zrovna na obědě, a tak jsem opět vycítil šanci stát se laborantem. Napravit tak svoji reputaci ze včera! Ale to je příběh na jindy :)
Dneska to bylo delší, sorry jako.
Mějte se hezky a přeju dobrou noc! :)