Úterní srandy

Dneska to zkusim trochu jinak.

Každej den vám vyprávim, co se dělo, a to hlavě po medicínský stránce. Dneska mě místňáci dostali do kolen tolikrát, že pro dnešek nechám medicínu stranou (i když to byl i po medicínský stránce super den) a zkusim si vzpomenout, jak mě dneska místňáci přinutili se zamyslet a jak mě kolikrát rozesmáli.

Hned o krátký zamyšlení se postarali děti všech mejch sousedů. Po cestě na kliniku se za mnou 'tajně' plížili a když jsem se na ně otočil, tak rychle naskákali do záhonů nebo za stromy a dělaly, že tam nejsou. Trochu jsem si vzpomněl na svoje dětství, když jsme s bráchama a klukama Petrášovejma pobíhali po okolí a každej člověk byl mortal enemy, kterej nás nesmí zahlídnout, jinak jsme prohráli. Zarazil jsem se až když vyběhla malá holčička a začala vřískat: 'Mzungu, Mzungu!!!' Tak jsem ji hned začal mávat a přál ji hezké ráno v lugandštině. Doběhla ke mně, plácla si se mnou a zase odcupitala pryč. Těžko říct, kdo z nás dvou díky tomu měl hezčí ráno.

Klekání. Když tak nad tim přemejšlim, tak jsem nikdy neviděl nikoho v životě před někým nebo něčím pokleknout, když samozřejmě nepočítám lidi v kostele mešitě atd. Za tyhle 2 měsíce se mi nejednou stalo, že přede mnou někdo pokleknul, a to třeba kvůli kravině stylu, že jsem měl ještě polovinu sladký limonády a dal jsem ji malýmu dítěti. To pokleknulo sklonilo hlavu a natáhlo ke mně ruku. Jeden z nejtrapnějších okamžiků v mym životě. Můžete jim vysvětlovat, jak chcete, že si fakt nepřejete, aby to dělali, ale z nějakýho důvodu to tak mají naučený a přijde jim to jako naprostá samozřejmost. Aspoň že už jsem si vymyslel takovej trik, že když někomu něco dávám, tak mu k tomu nabízím ruku a potom ho nepustim si kleknout. Dělají to ale i mezi sebou navzájem. Viděl jsem pacienta, jak přišel k sestře a podával ji svoji kartu a pokleknul u toho. Co jsem ale dneska viděl poprvé bylo, že za paní přišla rodina a jeden sourozenec po druhym přišli k posteli, chvíli tam klečeli a potom se zvedli a šel na řadu další. Opět jsem pobavil sestry svojí neznalostí, protože prej se takhle vítá novej sourozenec na světě. Píšu si..

Na převazovně jsme měli paní, která prodělala zánět prstu takovym způsobem, že ji museli část prstu amputovat. Hrozně ji to bolelo, ale smála se. Po celou dobu ošetření se mezi vzlykáním a naříkáním smála (ani sestra nevěděla, proč se směje). Chápete to? Já ne.

Zaručeně ale nejvtipnější situace za posledních pár týdnů byla s Morrisem v laborce. Dejchal jsem tam na záda Josephovi, aby mi už konečně vydal test na tuberkulózu a mezitím přišel Morris. Je to moc milej chlap, je to lékař HIV specialista pro tuhle oblast a obecně jeden z mejch nejoblíbenějších lidí tady. Chvíli jsme kecali a potom si mě zmeřil pohledem a říká. Ty máš ale vousy! .. Jo to mám, to víš, 2 měsíce jsem se neholil! .. Ale až přijdeš do Čech tak se oholíš? .. Jojo, dlouhý vousy se přítelkyni nelíbí .. Hmmmm .. Chvíli byl zticha a měřil si mě pohledem .. A po chvíli .. Víš, kdo je Usáma Bin Ladin? .. Samozřejmě že to vim! .. S těma vousama vypadáš jako on! .. Začal jsem se hrozně smát a něco mu říkat, ale potom z něj ještě vypadlo na omluvu, že ale je to v pohodě, že jak mám dlouhý vlasy, tak je to takhle dobrý. Člověk jim tu 2 měsíce pomáhá, a ještě se dozví, že vypadá, jak největší terorista na světě. Život prašivej! :-D (paradoxem toho je, že si ze mě sourozenci dělají srandu, že vypadám jak z ISIS).

Evropa nebo Afrika, všude je to stejný. Odpoledne se konal meeting veškerýho personálu s vedením nemocnice. Vypadalo to tak, že celej personál seděl na lavičkách a naproti nim za stolem seděl management a zástupce správní rady nemocnice. Personál normálně v pracovních uniformách, a nebo v oblečení přiměřenym k okolnímu světu. Management v oblecích, naleštěnejch botičkách, kdy přes kravaty měli někteří přehozený růžence, aby bylo fakt vidět, jak jsou věřící. A ty proslovy!!! Jeden byl řekl, že jsou vedle pacienta 24 hodin denně a že to tam na nich stojí. Samozřejmě, že by to tu bez kvalitního managementu nefungovalo, ale i tak jsem byl pěkně znechucenej, jak k nim všichni vzhlížej, zatímco by spíš oni měli vzhlížet ke zbytku personálu. Ale tak to známe i jinde, což?

Během meetingu jsem seděl vedle nemocničního účetního, kterýho jsem tady nikdy v životě neviděl. Začali jsme teda spolu kecat a on mi říká, že je ze západu Ugandy. Říkám, že o tý vim akorát to, že tam jsou hezký rezervace a že tam za ženský musíte platit hodně krav. Začal se smát a říká že jo. Potom přišla tradiční otázka, jestli jsem ženatej (kdybych měl spočítat, kolikrát se mě na to tady ptali .. ). Řekl jsem teda svoji nacvičenou odpověď a on jestli mu ukážu, jak vypadá moje přítelkyně. Ukázal jsem mu fotku a on si ji chvíli prohlížel (úplně jsem viděl, jak mu to šrotuje v hlavě) a potom se mě zeptal, kolik za ní budu muset zaplatit krav. Tak jsem mu říkal, že žádnou (aspoň mi to teda ještě nikdo neřekl :-D ). Díval se na mě, jak kdybych si z něj dělal srandu, a tak jsem mu začal vyprávět, jak to u nás chodí a i jsem se zmínil o věnu, který bejvalo zvykem. To byl bod, u kterýho zbystřil a hned se mě zeptal, jestli to znamená, že si vezme manželku a ještě by mu za to zaplatili? Říkám, že víceméně jo. Okamžitě mě požádal, jestli bych mu nemohl sehnat nějakou 'big mama' z Česka. Za prvé .. chudák jeho snoubenka :-D .. za druhé .. jenom abyste rozuměli, silnější ženská je v Africe královnou krásy. Tak jsem mu řekl, že kdybych o něčem věděl, tak se mu ozvu. :-D

Během večera jsme urgentně operovali paní, která 3 dny doma tancovala na hraně života a smrti, než přišla k nám do nemocnice. Procedura na několik hodin .. Když jsme se už chýlili ke konci, tak říkám Peterovi, kterej stál kousek za mnou. No řeknu ti, jsem rád, že nemáme dělohu. Když to slyšela Hellen, tak hned přestala operovat a začala se smát. Joseph!!!! Já nevěděla, že jsi 'funny person'. Tak to je pěkný, jsem tu 2 měsíce a vrchní doktor mě má za suchara. Nenaděláš nic :-D

Na závěr operace byla Hellen tak rozčílená nad uvažováním paní, že říkala, že půjde studovat public health, aby se mohla stát ministryní zdravotnictví Ugandy a mohla začít pořádnou osvětu v tomhle směru. Plácli jsme si teda na to, že až bude ministryní, tak vezme místní doktory a přijedou za náma do Čech. To jsem zvědavej, jestli na to fakt dojde. :-D

Situací bylo ještě víc, ale už chci jít spát, takže víc až osobně :)

A víte, co mě fascinuje nejvíc na těhlech lidech? Že na rozdíl ode mě, (kterej se budu vracet za 7 dní do luxusu), tu žijí v bídě, nemocech a bez větších životních jistot, ale i přes to všechno mají veselou povahu malých dětí, pořád se všemu smějou a narazit tady na nějakýho kakabuse, je fakt obtížný. Klobouček přátelé!

A vám posílám pozdravy a mějte se hezky!