Tvle, dyk ona mě svlíká!
Žádný cvrčci, žádný hvězdy .. Sedím v laborce s Léňou a zatímco ona si dělá ze sklíček omalovánky, tak já píšu další den. Tak jsem k tomu aspoň pustil Plíhala, ať to tu nepůsobí tak depresivně.
Tak děti už to vzdaly. Kohout to vzdal a muezzin dluží Alláhovi vysvětlení, proč už týden nemaká, jak by měl. Už třetí den v řadě mě kromě pár vzdálených kohoutů nic ráno nebudí a hned se dá vstávat s lepší náladou. Dneska jsem to natahoval do poslední možné vteřiny a když jsem vyrazil k Léně na snídani, tak už byla vzhůru.
Posnídali jsme a každej jsme šli po svejch. Věděl jsem, že vizitu na ženskym dneska bude mít Joel, tak jsem zamířil rovnou tam. A v pravou chvíli! Zrovna se začínalo rodit. Nezahálel jsem a okamžitě jsem se připojil k Joelovi, abych pomohl s porodem.
No to jsem ještě nežral. Paní mě drapla za triko, Joela za opasek a tlačila, co to šlo. Nojo jenže africká žena! Což znamená, že na páku by mě tu dala i ta nejslabší z nich. Když jsem byl zpoloviny nahatej, tak se do toho pustila sestra, aby se laskavě chytla za nohy a ne za doktory. Myslím si, že to mohlo vypadat docela vtipně - já přitaženej k pacientce s holym břichem a krkem; Joel vytahanej opasek, do toho pořád řve v té jejich hatlamačtině, ať tlačí; dole už kouká hlavička; a do toho sestra přes hlavu matky lomcuje s jejíma rukama, ať nás pustí, samozřejmě to říká hezky s citem, takže jsem měl chvíli pocit, že se s Joelem akorát tak přeřvávají.
Porod dokončen, maminka začne okamžitě, že to je pro ni čest, že mzungu byl svědkem jejího porodu. Ubezpečil jsem, že takový porod jsem opravdu ještě nezažil a říkal si, co ještě dneska přijde.
Joel říká, že je venku staff meeting, tak jestli se nechci připojit. Samozřejmě jsem šel a připojil jsem se k Léně, která už poslušně seděla v druhé řadě a poslouchala krátký workshop o resuscitaci novorozenců. Doktor nedoktor, laborant nelaborant, uklízečka neuklizečka, prostě všichni to budete umět :)
No na konci nás ještě pobavilo pár borců svejma dotazama (všichni takový známe - nedávám pozor, netušim, která bije, ale hlavně musim mít dotaz) a potom jsme se rozešli do oddělení. Moje poslední paní na oddělení byla v pohodě, tak mohla jít domů. Ale koukám, že vzadu je nějaký dědeček, u kterýho už podle polohy bylo jasný, že to bude něco vážnějšího. V oblasti pyloru nějaká obrovská masa a břicho jak prkno. Měl u sebe naštěstí čerstvej výsledek z RTG a UZ břicha z Lugazi, kam musíme lidi na tyhle vyšetření posílat. Radši jsem ještě zavolal Joela, ale shodli jsme se na tom, že tu nemůžeme udělat nic zásadního, takže jsme poslali pána do státní nemocnice, kde můžou dodělat další vyšetření a případně se do pána pustit, řekněme méně konzervativní metodou.
Pán si zajistil odvoz s rodinou a já zůstal na oddělení sám ☹ Ale nějaká maminka-čekatelka se rozhodla, že mě v tom nenechá a že prej ji budou dělat císaře. Samozřejmě jsem si hned vzpomněl, že Joel říkal, že dalšího dělám já, tak jsem trochu tuhnul, páč už jsem tu pár dní nějakýho neviděl. Tak jsem to vyřešil tak, že jsem se neumyl a celou dobu koukal přes rameno a dělal si svoje poznámky jak pro medicínou nepolíbený hovado - ukázka - chytnout rectus do dvou peanů a mezi tím říznout, ale dodělat prstem/nůžkama, roztáhnout, retraktor .. blahblah .. Zní to vtipně, ale mě to hrozně uklidnilo a popravdě si to teď před sebou mnohem líp vybavim než když to čtu z náhodnýho odbornýho zdroje. Joel mi připomněl, že příští jedu já a tak jsem přislíbil, že už necouvnu.
Když to skončilo, tak jsem se stavil za Léňou v labu, že jdeme na oběd. Léňa že dodělá jenom pár věcí a můžeme jít. Málem jsem upadnul do hypoglykemickýho komatu během toho čekání, ale nakonec se povedlo a dali jsme si naši vynikající kantýnovou stravu.
Jenom abyste si nemysleli .. To že to Léně tak dlouho trvalo, bylo tím, že tu mají hrozně moc práce. Ukazuje se, že jejich důsledná administrativa tu docela brzdí a taky se ukazuje, že když jeden člověk odečte 31 vyšetření na malárii za 2 hodiny, tak je to očividně málo a tak je tu byli i popohnat, že si pacienti stěžujou, že to trvá moc dlouho. Sice pořád opakuje, jak je to šílený a že neustále kmitají, ale vidím, že je takhle ve svém živlu, takže jí taky nemusíte litovat! :-D
Po obědě se Léňa vrátila do toho jejich blázince tady a já přemýšlel co s načatým dnem. Nikde nic extra zajímavýho, tak jsem prošel pár pacientů na dospělym, pár na dětskym a vydal se na OPD (OutPatientDepartment - prostě něco jako ambulance - přijdeš a zase odejdeš). Ze začátku mi dělala problémy ta jejich dokumentace, ale nakonec jsem to pobral, takže potom už mi dělaly problémy jenom ty jejich léky, co tu mají a co ne. Ale celkově to hodnotim, že super. Prostě řešíte všechno. Od kašlíku až po malárii (překvapivě), no prostě jako v Itibu. Asi tam budu chodit častějc, páč to bylo moc fajn. Sice je trochu problém, že pacienti moc nemluvěj anglicky, ale ten jeden klinik (něco jako lékař s menším vzděláním) se tvářil dost submisivně a že mu to vlastně nevadí, že dělám jeho práci, takže caik. A kdyžtak udělám očička na ředitele a nebo na nějakou sestru. :-D
Víte, co bych nečekal? Že v Africe vyšetřím svého nejstaršího pacienta! Paní měla 98 let a 11 měsíců! No neuvěřitelný .. sice rodina pacientky nebyla zrovna spolupracující, ale snad to bude s babičkou dobrý. Vypadá to na nějakou močovou infekci, tak snad to zítra ráno potvrdíme.
Ve volné chvilce (když jsme čekali na výsledky testů těch brzd z laborky :-P ) jsem se pustil do řeči s třema mladejma tady a stálo to za to. Měl se pořádat totiž meeting ve 3 hodiny (meetingů víc jak čajíčků v Anglii, fakt že jo) a já nevěděl proč. A oni že prej fundraising .. ehm ... cože? A oni že prej se tady vdává nějaká uklízečka, tak pořádá fundraising, jestli to v Čechách nemáme nebo co? No podle mýho výbuchu smíchu asi pochopili, že to fakt v Čechách nemáme. Borka se vdává a platí za tradiční svatbu (manžel platí svatbu v kostele) a že je zvykem svolat v práci meeting a fundraisovat na svatbu. Tak jsem vysvětlil, jak to chodí v Čechách a obzvlášť nejvíc je pobavilo rozdávání koláčků/zákusků po svatbě. No tak jsme načali více takových témat a královsky jsme se bavili.
Taková příjemná koncovka dne. Potom už jsme jenom s Léňou sběhli na tržiště pro zeleninu a ovoce na salát a teď tu jsme v labu.
No, co vám budu povídat, prostě se tu nenudíme! :)
Mějte se hezky, posíláme pozdravy!
PS: Parazitologové, prej se máte těšit na podzimní EHK!