Tancuj, tancuj, vykrůcaj, vykrůcaj ..

 Původně jsem myslel, že článek nechám až na zítra na ráno, ale proč ničit tradice že .. .:-D

V noci byla bouřka biblických rozměrů. Dům se otřásal v základech, silný biče deště mlátily do přístřešku okolo a já konečně cejtil zimu. Spokojeně jsem se zachumlal a až na pár silnejších otřesů jsem prospal celou noc.

Ráno déšť pokračoval, ale chvíli předtim než jsem se vydal s Isaacem do nemocnice, tak přestal a zase začal až když jsem byl v nemocnici. Limbe mi volal už k snídani, že tam má dalšího pacienta, asi s akutnim slepákem, okok, hlavně toho z večera převezte na sál, ať můžeme začít.

Naštěstí byl zrušenej general meeting celýho personálu, takže jsme měli akorát klasický hlášení s opíkačkou pár studentů a Limbeho. Ještě před hlášením jsem oběhnul pacienty z večera, borec ještě horší (na sál samozřejmě ještě nepřešel - přecijenom hodina je moc málo času na takový kroky), takže šup šup. Šel jsem se ještě podívat na ten akutní slepák. Střevo mi bubnovalo do ruky po zaklepání, břicho vzedmutý až ke stropu .. jestli tohle je slepák, tak zazpívám tanzanskou hymnu pozádu .. A hybaj na sál.

Na sále bylo plánovaných osm výkonů a během dopoledne se tam naskládalo dalších 5 akutních - 2x mimoděložní těhotenství, 2x obstrukce + revize a čtyřdenní dítě s megakolon.

Na traumačku jsem se ani nestihnul podívat, protože jsem byl celou dobu s Gingem na druhym sále. Dvakrát kožní štěpy dětem na popáleniny a jednou plánovanej bypass zažívacího traktu. Viděl jsem, že zase to spěje k tomu, že se slečna s ošetřením popálenin horkotěžko dostane na řadu, tak jsem se s Gingem domluvil, že zatímco se pustí do první revize, tak mě sesednou pacientku na výkonovym sále, aby se to stihlo. Chudinka měla rozsáhlý okrsky mrtvý tkáně na prsou, hrudníku, břichu a obou horních končetinách. Mrtvou tkáň jsem společně s Mikem odstranil, očistil a převázal, teď už je to vícméně na ní.

Revize pacienta s břichem z večera nešla dobře. Perforace tlustýho střeva a absces apendixu. Gingo se divil, proč jsme to neudělali už včera .. hmmm .. to taky nevim.

Na revizi druhýho pacienta s břichem už jsem byl s Gingem. Sotva jsem nakoukl do břicha, tak na mě vyskočilo tlustý střevo dilatovaný na šířku větší než moje lýtko. WTF ?! Celou dobu jsem čekal, že to prdne nebo tak něco a já budu odshora dolů obarvenej na zelenohnědou, nicméně se tak nestalo .. ufff ..

Když jsme všechno dodělali, tak bylo 6 večer a všichni jsme toho měli plný brejle. Nikdo z nás od rána nejedl, takže nálada odpovídala naší glykemii. Jenom jsme vyšli ze sálů, tak Isaac navrhnul, že hodíme věci domů a jdeme na pivo. No konečně slovo do pranice! :-D

Vybrali jsme si takovou malou hospůdku se zahrádkou kousek od baráku. Nejdřív jsme tam seděli ve dvou, ale co se potom nestalo .. první mzungu .. druhej mzungu .. třetí mzungu .. Během hodiny se tam shromáždilo asi 20 lidí .. půlka místních, půlka evropanů. Emergency oddělení má rozlučku s nějakym borcem, co odchází do hlavního města. Trvalo asi tak 10 minut než nás přizvali ke stolu. Majitelka přinesla tři vrchovatý tácy s masem a smaženym banánem. Supr!

Poznal jsem se tam zase s novejma lidma, zase se obohatil o pár inspirativních příběhů, prostě skvělý zakončení dne. Dokonce se kolem devátý začalo tancovat! Místní mě hned vzali, že musim jít tancovat s nima. Bombovej zážitek, tancovat s nima, zpívat (vůbec netušim, co jsem to zpíval, snad to nebylo nic sprostýho), veselit se. Po těch několika výjezdech jsem se až teprvě teď konečně cejtil jako součást místní komunity.

Když jsme vyrazili domů, tak volal Mike z nemocnice. Nic urgentního, ale ráno tam budu muset skočit a uvidí se, co bude dál.

Mějte hezký víkend a sorry za zpoždění!