Šrouby a matice

 Zase trochu se zpožděním ale přeci!

Dneska to byl můj poslední plánovanej operační den, tak jsem se pochopitelně těšil. Proto se vstávalo docela dobře, snídaně sedla a šlo se ke strojům.

Na hlášení se probíral přijatej pacient s uskřinutou kýlou a střevní obstrukcí. Prezentoval to chudák medik, takže mu dávali hroznej džihád. Obzvlášt doktorka Theresa ho tam tepala za každou kravinu s hlavním problémem nesouvisející. Vážně by mě zajímalo, jestli se akorát nudí nebo jestli si tím snaží dělat pozici na pracovišti a nebo jestli ji to vážně přijde tak důležitý. Byl jsem moc rád, že mi teď večer při pokecu Isaac potvrdil, že to vidí stejně jako já.

Po hlášení se šlo na JIPku, nekecali. Fakt to vypadalo jako uskřinutý, vyzvracel pár litrů, na RTG známky obstrukce a na UZ potvrzeno všechno, co prezentovali. Ok, alou na sál. Na sále prej ještě nezačali ani navážet pacienty, tak jsme s Isaacem každej udělali pár novejch pacientů a až potom se vydali společně na sál.

Operační program všeobecný chirurgie docela nezáživnej, ale traumačka tam měla pacienty s krčkem, stehenní kostí a předloktím. Isaacovi jsem oznámil, že jdu na traumačku a ať mi potom dá vědět, až přijde na řadu pacient s kýlou.

První pacient s krčkem to měl zlomený ošklivě, u nás bychom mu tam natloukli protézu. Tady je protéza téměř sprostý slovo, takže když mi Fasil začal vysvětlovat o co se pokusí, tak na mě šly mdloby. Koukám na chodbu a ze zaprášenýho kamrlíku začal borec tahat C rameno s televizí. WTF?! Tak vy tady máte C rameno a vidim ho po cca třiceti operacích poprvé? Jo když ho nahodili, tak jsem pochopil proč. Kdyby mi řekli, že tohle rameno mělo premiéru při snímkování kyčle Marie Terezie, tak bych jim klidně věřil. Se vším šlo krásně hejbat a bylo to mobilní, jenže výstupní obrazovka fungovala z cca padesáti procent, kdy jasně byly vidět jenom kovový věci. Nějaký obrysy kostí jsem tam zahlídnul, ale Fasil se tvářil, že je zorientovanej, tak že se můžeme dát do práce. Chvílema operoval Fasil, chvílema zase já a po notnou část operace jsem jenom čuměl, co se to děje. Musim smeknout před obrovskou schopností improvizace Fasila - co tam všechno ohejbal, zarážel, zatloukal .. to jsem nikdy neviděl a asi už nikdy neuvidim. :-D I když výsledek byl přinejmenším diskutabilní. No .. to ukáže až čas.

Operace trvala přes dvě hodiny. Už bylo půl jedný, já nic nejedl ani nepil, tak jsem poprosil jednoho medika, co byl na odchodu, jestli by mi neskočil pro kolu než začneme zase operovat. Jasně jasně není problém. Už jsem se šel mejt, když mi po tři čtvrtě hodině donesl kolu z kantýny, která byla od sálů asi 50 metrů vzdálená. Poděkoval jsem, rychle jsem ji do sebe poslal a šel jsem pacientovi hřebovat stehenní kost. Nejdýl trvala asi repozice, ale potom už to šlo hladce.

Skončili jsme přesně na rozhraní pracovní doby, takže než jsem došil poslední steh, tak už byl Fasil v autě na cestě domů. S úsměvem na rtech jsem odcházel ze sálu a před sálama potkal naštvanýho Isaaca. Ještě že jsem dneska na všeobecný chíře nebyl. Bylo to tam prej nějaký divoký, až večer když jsem Isaaca zpovídal, tak mi říkal, že si tam udělala výlet ta doktorka Theresa a dělala dusno.

Po obědovečeři jsem popadl plavky, že se stihnu aspoň jednou ošplouchnout v bazénu než zapadne slunce. Užuž jsem byl na cestě, když volali ze špitálu, že nikdo nevydrenoval koleno klučinovi, jak jsme se ráno domlouvali. Nedá se svítit, rychle rychle do špitálu, šup šup a běžel jsem do bazénu. Nějaký větší koupání už jsem nestihnul, ale i tak jsme poseděli a pokecali.

Během večera ještě párkrát volala nová doktorka ze služby, ale nešlo o nic závažnýho, takže dobrý. Po cestě domů jsme se stihli s Isaacem zhádat jestli je úplněk nebo ne, what ever .. ale byl to dobrej pohled.