Poslední den v Ifakaře

 Dneska jsem porušil svoji tradici, ale stálo to za to!

Vstávání do posledního dne je vždycky divný. Od tý doby co otevřu oči, tak mám pocit, že všechno co udělám, musí být přesně 'lege artis'. Všemu přikládám velkou důležitost. Určitě jste to taky zažili. Jelikož jsem včera dorazil docela pozdě, tak už jsem se na prezentaci vyprdnul a šel spát. Slíbil jsem jim totiž, že udělám nějakou edukační krátkou prezentaci na hlášení. Vstal jsem teda o hodinu dřív než jsem byl zvyklej (teoreticky jsem se připravil už včera, ale ještě zbejvalo vytvořit nějkou pořádnou popravu formou powerpointu) a vymýšlel prezentaci. Jelikož už jsem nechtěl zbytečně kupovat další balíček dat internetu, tak jsem vytvořil předpisově nudnou prezentaci na šabloně s černym písmem. Jeden obrázek na 20 slidů, nazdar!

Vyšlo to tak akorát, takže jsem neměl zpoždění a po poslední snídani v Ifakaře jsem vyrazil s Isaacem do nemocnice. Ranní grilování bylo standardní, už jsem zlomil hůl, nepozastavoval jsem se nad kravinama (ať už v dotazech či v prezentaci - důležitost kouření a těhotenství u osmileté pacientky etc.) a jenom čekal, kdy přijde moje chvíle. Když konečně nadešla, tak jsme měli zpoždění a já měl na celou prezentaci i s debatou 15 minut. Letem světem kulometem. (prezentace na téma managementu akutního pacienta)

Prezentaci jsem zakončil děkovnou řečí s vysvětlenou, že zejtra odjíždim. Jako tradičně mám v paměti totální okno, co jsem jim říkal. Tyhle věci moc neumim. Prezentace se jim ale líbila, tak jsem rozdal nějaký kopie a doufám, že to aspoň někomu bude k užitku.

Po mě si ještě vzal slovo Subiru a Timimu. Taky odjížděj. Takže od zejtra tam nebudu já, Limbe, Mike, Subiru a Timimu. Zůstává tady vůbece někdo kluci? :-D

Po tom všem a pár fotkách jsme šli tradičně na ICU. Všichni operanti až na pacienta s tou včerejší uskřinou kýlou byli v pohodě. Včerejší operace byla nedostatečná a odfláknutá, podle toho to dneska vypadalo. Až na operatéra jsme to všichni viděli stejně, takže chudák pacient šel na revizi. V tuhle chvíli už to má snad udělaný pořádně, snad se začně lepšit, jsme domluvení s Isaacem, že mi hned ráno dá vědět, jak to dopadlo.

Z hlášení jsem obešel nový příjmy a konzultaci na interně. Žádný drama. Šel jsem teda na cca půl hodinu na kliniku, kde jsem se potkal s Isaacem a pokračovali jsme v naší klasice. Chvíli já, chvíli Isaac .. hemorrhoidy, kýly, popáleniny .. denní chleba zdejší ambulance.

Na desátou jsme byli domluveni s naší skupinou mediků, že si připraví prezentaci na téma popáleniny a že si to spolu nějak projdeme. Jenom si na to vzpomenu a jde na mě nervozita. Už je to nějakou dobu, co jsem seděl v přednáškovce na tříhodinový prezentaci, takže to bylo fakt náročný. Snažil jsem se o nějakej input, ale upřímně mi to moc nešlo. Á 10 minut jsem se nachytal, že nedávám pozor. Isaac zvolil jinou taktiku, co chtěl prodebatovat si psal na papír, což se zdálo jako dobrej move, ale ve finále z toho byl sám zmatenej, takže bych řekl, že měl obdobnej problém jako já. V průběhu večera mi to potvrdil. Když jsme to konečně skončili, tak jsem šel za Gingem a Fasilem, roloučit se. Ti chlapi mi přirostli k srdci. Moc mě potěšilo, že si chtěl Fasil vyměnit kontakt, abychom byli v kontaktu. Super!

Po práci jsem jel zařídit jízdenky do Dar es salaamu. Nikdo nikde nemluvil anglicky, ale na jízdence mám napsáno Dar a stálo to 16 000, což by odpovídalo. Snad jsem se trefil :-D

Poslední nákupy na místním magickym tržišti (kde byste kromě ledviny a laloku jater sehnali naprosto všechno) a hurá se naposledy osvěžit do bazénu. Po chvíli dorazil Isaac, Alice i Leone. Přidal se k nám i Fred, což je borec, co tu žije už pár let a pracuje v místním výzkumným centru, zatímco jeho manželka šéfuje HIV klinice. Jejich pětiletý děti mluví plynule švýcarsky, anglicky i svahilsky. Kolika jazykama mluvíš .. :)

Kecali jsme asi hodinu, než jsem se musel vydat domů, protože Gingo domluvil setkání s místním biskupem. Možná to zní jako běžná záležitost, ale v místních poměrech to byla opravdu čest, tak jsem se na to chtěl nějak oblíknout a připravit. Popravdě jsem měl trochu obavy, co z toho bude. Postavení místních církevních funkcionářů je podle mě nechutně vysoko a to ani nemluvím o tom, v jaký bavlnce si žijou v porovnání s ostatníma. Hmmm.. to je asi na delší povídání, tak někdy osobně. Nicméně setkání to bylo příjemný. Docela mě překvapilo, že kdyby neměl na krku cca půlkilovej kříž a na pravý ruce prsten 1x1 cm, tak bych ho vůbec nepoznal. Byl to hrozně fajn chlápek, příjemně jsme si popovídali, pohostil mě opravdu skvělou večeří a když jsem odcházel, tak jsem byl spokojenej, že jsem se zmýlil. Sice to tu chodí všelijak, ale tenhle chlap byl v pohodě.

Před devátou jsem dorazil domů, kde už čekali Isaac s Leone. Alissia dorazila čtvrt hodiny po mě - ta pro změnu měla rozlučkovou večeři s farářema u kterejch bydlela po celou dobu pobytu. Byli jsme domluvení, že si naposledy sedneme a pořádně pokecáme.

Sotva jsme dosedli do naší oblíbený hospody (prostor 5x5 metrů obehnanej metrovou zídkou s čtyřma plastovejma židlema kolem plastovýho stolu, kdy nám piva/limonády nosili odněkud zevnitř), tak se přidal Jerry a Martin. Martin je švýcar, co žije dlouhý léta v zahraničí, má za sebou spolupráce napříč celym světem a to od nejprestižnějších univerzit až po Lékaře bez hranic. Dokonce se jednou vydal s batohem do nějakýho místního kmene na Borneu a dělal tam lékaře dokud mu nedošly zásoby. A lékaře fakt ve všech směrech .. od extrakcí zubů v lokále až po léčení malarie. Největší gól byl, že jeho rodiče byli Češi, kteří v roce 68 utekli do Švýcarska, takže Martin mluvil hodně lámanou ale přeci češtinou. Internista od pohledu, žádnej dobrodruh, ale má příběhy, že jsem takový ani neslyšel, ani v televizi neviděl. Vyměnili jsme kontakty a že za mnou přijede do Čech a udělá nějakou přednášku, paráda!

No a Jerry to je kapitola sama pro sebe. Je to bezpochyby ten nejvíc cool dobrodruh, kterýho jsem kdy potkal. Je to specialista na malárii původem z Irska, co má obzvlášť zálibu v kempování v divočině. Má asi dva metry, dobrejch sto kilo, šedivej vous o sestřihu Jardy Jágra, ale dobrácký oči a plno vrásek okolo. Pozitivní člověk už na 50 metrů .. je vidět, že žije svůj sen. Jeho malí kluci a manželka co tu s ním žijou, jsou podobnýho ražení jako on, takže tu nikdo z nich nestrádá. No a ty příběhy? Tvl .. odhánění leoparda pochodní, mamba proskakující táborem, srážka se lvem při akutní cestě na záchod .. určitě si říkáte .. jasný .. pohádkář .. jenže to by tam nesměl bejt Martin a ještě jeden černoch, co tohle všechno odkejvali a říkali, že je to pravda. Podle vyprávění bylo jasný, že nemachruje. To nakolik on rozumí těm zvířatům a jak vyhodnocuje situace .. to by hospodskej borec prostě nevymyslel.

No to jsem se rozepsal co .. jenom škoda, že za necelý čtyři hodiny vstávám a ještě nemám zabalenou jedinou věc. Jdu na to! Zítra bych měl většinu dne strávit v autobuse, takže článek nebude. Chýlíme se ale ke konci, takže jestli někdo máte nějaký dotazy, teď je ta správná chvíle! :)

Jo a jakou tradici že jsem to porušil? Vždy jsem se před posledním spaním díval na Daleko za sluncem .. dneska na to nebyl prostor, ale takovejch lidí jako je Jerry nebo Martin už moc nepoznám ..