Páteční klid

Poslední víkend je před námi, takže je třeba se na něj pořádně připravit.

Dnešek byl odpočinkovej. Sice jsem se v noci pořád budil a ráno mě zase vzbudil ten idiot s červenym pankáčem, ale i tak jsem se cejtil odpočatě a zahájil den kvalitní teplou skorosprchou.

Když jsem došel na kliniku, tak Ram už seděla za stolem a s úsměvem mě zdravila. Všechno vypadalo tak ready, že jsem se odvážil říct nahlas, že bychom mohli začít vizitu. Ramulah že prej taky chtěla, ale už ji udělala Doreen. Ehm, pardon? (bylo půl devátý ráno) Že prej udělala vizitu ve čtyři ráno. No tak tohle je velkej hardcore i na mě. Ukázalo se, že Hellen s Doreen někam jely a aby nás tu nenechaly úplně napospas povinnostem, tak udělali vizity napříč nemocnicí a to v úseku 4:00 - 6:30.

No musim smeknout že dobrej výkon, ale já se nudil! :-D

Tak jsem chvilku pobíhal po gyndě, snažil se nějak přiložit ruku k dílu, ale i tam si vzaly mamky dovolenou, takže jsme měli jenom dvě rodící, takže bylo za chvíli po srandě.

Šel jsem teda na převazovnu, kde jsem řešil pár pacientů, než přišel anesteziolog, aby nám pomohl s pánem s popáleninama. Jeden z těch pacientů v mezičase byl borec, kterej měl havárku na boda boda, takže měl rozseklou hlavu a natrženej nos (jakoby celou stěnu nozdry). To jsem nikdy v životě nešil, takže jsem na to koukal, jak do akvárka. Poradil jsem se teda se Sharon a pustil se na věc. Myslim, že se to docela povedlo a pán vypadal taky spokojeně. Chtěl teda ještě stůj co stůj na RTG do Lugazi, tak budiž. Moje peníze to nejsou :-D

Když teda přišel anesteziolog, tak jsme se všichni společně pustili do toho pána s popáleninama. No to byl zase totální porod. Tlak a tep lítaly nahoru dolu, pán byl uspanej, zatímco jako monitor sloužil digitální tlakoměr a saturátko na prstíku. No na mě tohle byl až moc velkej punk, tak jsem od toho dal ruce pryč a netrpělivě přešlapoval a modlil se za zdárnej konec. Dočkal jsem se, ale hlavně jsem se dočkal i slibu, že příště to děláme normálně na sále se vším všudy, takže tam už budu klidnej.

No jelikož na tom s nervama už nejsem nejlíp po dvou měsících tady, tak mi to docela dalo práci držet jazyk za zuby, takže jsem na po skončení výkonu okamžitě vystřelil na oběd a tam do sebe v klidu naskládal místní pochoutky.

Po obědě už bylo půl druhý a na mě padla únava. S potěšením jsem zjistil, že až na pár pacientů na OPD (něco jako ambulance) nikde ani noha, tak jsem se naposled podíval na oddělení a potom jsem šel k sobě na chatku. Chvíli jsem se válel a potom jsem se rozplácnul s učením před chatku. Zaujmul jsem ale speciální pozici a to takovou, že jsem měl levou polovinu těla ve stínu. Včera jsem si totiž levou půlku těla docela solidně přismahnul, takže dneska jsem si přismahnul tu pravou, abych nebyl za úplnýho exota až se vrátím. Venku se mnou seděla Jose s Grace a obě si dělaly srandu, že prej budu černej než odjedu. Když myslíte holky .. :-D

Večer jsem ještě vyrazil na krátkou obchůzku vesnicí, kde mi všudepřítomný mávající děcka opět zvedly náladu a tak jsem jim mával nazpátek, smál se na ně a nechal je křičet cosi v té jejich hatlamačtině.

Byl to hezkej odpočinek před víkendem, tak doufám, že bude poslední víkend stát za to.

Vám posílám pozdravy a přeju hezkej víkend!