Pár příběhů
Připoutat k židli, startuju další výlet po nemocnici v Buikwe!
To že je 13.7. si naštěstí můžu přečíst v kartě, ale co je za den? V tom už jsem se úplně ztratil. Pátek nebo úterý .. na tom nezáleží .. stejně budík zazvoní v nastavených 7:05 a já půjdu na kliniku. Dny orientuju už jenom podle toho, jestli tu je a nebo není Sharon (pá-po), to je takový spolehlivý marker.
Tak jsem dnešek začal jako každej jinej den a seběhl na půl osmou na kliniku, kde překvapivě ani noha. Přidal jsem se k Joelovi na vizitu na ženskym a pokukoval, jestli už nepřišel sestrák Eric, abychom udělali vizitu na chirurgickém oddělení. Už když jsem přišel, tak jsem zaregistroval nové tváře pacientů, takže mi bylo jasné, že v noci byl nějaký příjem.
A taky že jo. Zkusím si vzpomenout na všechny pacienty, abyste tak měli představu, kdo tady u nás na chirurgii leží.
První dvě pacientky byly trochu nechirurgický. A to kvůli tomu, že byly po císařském řezu. Nevadí, vyšetřit je i prcky, všechno v pohodě, už 3 dny na oddělení, víkend před námi, čauko, propuštěny.
Další už byl trošičku zajímavější příběh. 45ti letý pán se včera večer pohádal se svým opilým synem a ten ho bouchl kamenem do hlavy a zakousl se mu do prstu. Jop, i já na to čuměl a nechápal .. to prostě nevymyslíš. Radši jsem se opakovaně zeptal, jestli správně rozumím, nevěřícně zakroutil hlavou a už jsem se nemohl dočkat až tu ránu uvidím. Hlavu jsme vyšetřili, řekl jsem vtípek, že ho radši pošleme na CT hlavy, ale uchechtl jsem se jenom já. OK. Všechno se zdálo ok, takže jsem pánovi slíbil, že když ta rána bude vypadat aspoň trochu k světu, tak může jít domů.
Další byla mladá slečna po autonehodě, které měla zlomenou klíční kost. Prej ji přijali nad ránem, takže měla čerstvou fixaci, což bylo fajn. Paní měla pár dalších obtíží, který ale byly v poho, takže radši po konzultaci s Joelem jsme paní skrz den taky poslali domů s tím, že se má přijít ukázat v průběhu víkendu.
Potom tu byli dva prckové. První, co měl pořád nízkou teplotu a jeho mamka ani za nic nemohla pochopit, že ho musí zabalit do něčeho teplého a že má dělat skin to skin (dítě se přiloží k matce, aby ho zahřála svým tělem). Ten druhej prcek byl ten chudáček s abscesem na týle hlavy. Teplota dobrá, jí, spí, takže se podíváme na tu ránu za chvíli. Už to konečně vypadá líp, takže tentokrát jsme hošíka ani tak dlouho nemordovali a mají se přijít ukázat v pondělí, tak uvidíme, co to udělá.
Poslední byla slečna, která utrpěla epileptický záchvat, když procházela kuchyní a utrpěla popáleniny hlavně na pravé části obličeje. Chudák.
Ještě doběhnout dokončit vizitu na izolaci, kde leží paní s ne příliš dobrou osobní hygienu, kvůli které ji ošklivě začala hnisat rána po císaři a tak jsem paní vzal rovnou z vizity na převazovnu.
Všechno šlo hezky, nikde žádné překvapení, i ten kousanec nevypadal tak hrozivě. Pán to usmlouval, že přijde až v sobotu, tak ok, jsem zvědavej, jestli fakt přijde.
Zničehonic v čekárně rozruch. Přivezli paní, které praskla děloha a jsme už 5. nemocnice, do které ji doporučili. No všichni oči navrch hlavy, pobíhalo se, sháněla se krev a rychle na sál. Paní dostala 4 krve a x dalších tekutin a po zčásti úspěšné operaci (matka zachráněna, dítě bohužel bylo mrtvé) se pořád držela okolo 60/40. Převezli jsme paní na chirurgii a tam má péči, jak na JIPce. Když jsem odcházel, tak už měla tlak ke stovce, tak snad to bude dobrý.
Jeden kamarád se mě ptal, jak tu vypadá JIPka. Tak jsem vám to vyfotil.
Během operace jsme se bavili, jak je to v Čechách s úmrtím matek následkem mateřství. Samozřejmě jsem neznal čísla z hlavy, ale když jsem to po operaci dohledával, tak jsem zjistil, že celosvětově se pohybujeme okolo top desítky a Uganda je na tom zanedbatelně lépe než okolní státy a pohybují se okolo 120. místa. Po operaci jsem se zakecal s Joelem a nějak jsme se dostali k operativě v ČR a k výbavě sálů. Když jsem jim začal líčit, co to je da Vinci (chirurgie pomocí robota - schválně si to vygooglete, kdo to neznáte), tak vypadali, že mě asi upálí za čarodějnictví. Pořád kroutili hlavama a smáli se tomu. Obecně je tohle hrozně vtipný. Pořád se ptají, co a jak je u nás. A vzhledem k tomu, že jediný zdravotnický zařízení ve kterým se nějak víc pohybuju je jedna z top nemocnic v republice, tak většina mého vyprávění končí smíchem a nevěřícným kroucením hlavy.
Potom jsem ještě nějakou chvíli šašil na klinice/ambulanci/převazovně a teď jsem zase na baráčku a mám nohy nahoře a vůbec nic se mi nechce. Ušil jsem si na sebe totiž pěkně prašivou kancelářskou práci. Domluvili jsme se s ředitelem, že sestavím seznam těch léků, co jsem přivezl a připíšu k nim název léčivý složky (Amoksiklav - Amoxicillin). To by mohlo předejít zmatkům a strachu z používání našich léků (můj nápad takže můžu nadávat akorát tak na sebe). Uvidíme.
Asi jsem jedinej magor, kdo se těší na víkend v práci, ale fakt už se docela těším. Nějak mi skrz týden vadí, že nemám přehled (90 lůžek neuhlídáš). Tak uvidíme, co víkend nabídne. A když nic nebude, tak aspoň pomůžu Léně se nastěhovat (dorazí zítra večer).
Vám ale přeju rychlej pracovní pátek a hezký víkend za tím! :)