Ospalá středa

To už je zase večer? Huh, tak jo, hurá na další článek a pak rychle do postele.

Dneska jsem nějakej vygumovanej, takže se docela divim, že ten dnešek tak utekl, spíš bych čekal, že se to potáhne, ale ok.

Už na včerejšek se mi spalo mizerně, takže jsem byl ospalej během večera, ale po jedenáctý mi zavolal mr. Stone, že prej máme císaře, tak jestli dojdu. Ok. Tak jsem tam došel, počkal na Hellen a začali jsme. Vzhledem k situaci jsem se nehrnul k operování. Paní byla už po dvou řezech plus čekala dvojčátka. Hned po otevření jsem se sám pochválil za dobrej odhad. Srůsty jak prase. A úplně všude. Potom byl ještě problém vůbec dostat děti ven, protože chlapeček blíž k řezu, měl obrovskou hlavu a my byli rádi, že jsme si vůbec mohli udělat nějakou díru natož ještě nějakou pohodlně velkou. No po břiše ji skákal jak Stone, tak sestra a hlavičku jsme se pokoušeli vyndat na střídačku až se to nakonec podařilo. V půl druhý ráno jsem teda ulehal úplně vyřízenej ale s dobrym pocitem, protože děcka byly v pohodě.

Když jsem usínal, tak jsem si nějak vzpomněl, že jsem si zapomněl vzít antimalarika, tak jsem si je vzal a vzhledem k super účinkům lariamu jsem se vyspal pěkně blbě.

S nadávkama na rtech jsem teda vstal do dalšího dne, nasnídal se a šel na kliniku. S tempem jsem to samozřejmě nepřeháněl.

Na klinice jsem dal Ram nějakej čas, aby se připravila a potom jsme začali vizitu. Všechno odsejpalo rychle a dokonce jsem měl i 2 pacienty, kteří uměli anglicky, takže jsem se i na chvíli zastavil a trochu víc s nima pokecal. Po vizitě jsem šel na gyndu pomoct Doreen.

Přijali jsme jednu paní, která měla jít na císaře a na podvaz vejcovodů. Trochu kuriozitka je, že jí bylo 23 let a tohle bylo její sedmý těhotenství. První dítě porodila v třinácti. Když jsem si to přečetl v papírech, tak jsem se nejdřív poptal, jestli to není chyba a potom jsem teda čuměl jak péro z gauče. To je absurdní. Šílený. No chudák holka. V gynekologii a porodnictví se nevyznám, ale z mého pohledu se to na ní dost podepsalo a tipoval bych ji o 15 let starší minimálně.

A aby toho měla málo za sebou, tak jsem ji měl ještě operovat já. :)

No horlivě jsem na mobilu koukal, jak že se teda podvazujou ty vejcovody a šel se připravit na sál. Po chvíli tam za mnou přišel Peter, jestli by mi mohl asistovat. Radost jsem neměl, ale řekl jsem že jo. Tentokrát ne kvůli tomu že ho nemám rád, ale protože bych byl radši, kdyby mi kryl záda někdo zkušenej. Utěšoval jsem se tím, že kdyžtak houknu na Hellen a bude to v pohodě.

Tým se zase slejzal rychlostí dvounohýho koně, takže všechno při starym. Problém ale byl, že jsme koukali, že v papírech není podepsanej souhlas s podvazem vejcovodů (zbavit plodnosti ženu v Africe není jen tak - jsou potom už de facto odepsaný), takže jsme ještě museli dostat souhlas manžela. Na paní bylo vidět, že si netroufne jednat proti manželově vůli, takže jsme prostě museli za ním. Ten nám řekl, že to prostě nepodepíše. Feministky na něj.

Paní nakonec rozhodla, že teda jenom klasickej císař. Šel jsem se umejt a když jsem procházel na sál, abych nahodil sterilní obleček, tak čumim, že na mě už kouká dítě. Ani jsem neslyšel nic z toho klasickýho orchestru porodu (křičící lékař/sestra/matka a pláč dítěte) a oni už zvládli porodit. Tak jsem tak chvilku koukal, pokrčil rameny a když už teda nic, tak jsem si aspoň pořádně vydrhl ruce. Afrika kámo! :)

Během dopoledne přijela Bernadeta, která se vrátila z dvoutýdenní dovolený v Čechách, takže jsem uvítal další kontakt s evropanem, chvíli jsme kecali, udělali pár fotek a potom odjela.

Jelikož už nemám nikoho na převazy, tak jsem dneska poprvé za hodně dlouhou dobu ani nenavštívil převazovnu.

Ještě bylo zajímavý, když jsem se snažil sehnat máslo a prošel jsem 3 obchody, kde nikdo z nich neuměl anglicky. Nohy, ruce a máslo mám na stole. Easy win.

Po zbytek odpoledne jsem se párkrát podíval na gyndu, pomohl, když bylo potřeba a jinak jsem až do podvečera seděl uprostřed nemocnice a pročítal si skripta. Potom jsem se přesunul na chatku, abych zase trochu pohnul s prací ke státnici a teď už je večer a já se pomalu vydám na kutě. Nějak mi to dneska až moc rychle uteklo.

Posílám pozdravy, mějte se hezky!