Noční šichta

Dneska to bylo dlouhý jak tejden bez peněz.

Na dnešek se nespalo moc dobře. Večer v 11 začal řetěz císařů a když jsem v půl čtvrtý ráno ulehal, tak jsem byl tak přetaženej, že jsem akorát tak koukal do stropu, a tak jsem aspoň vymýšlel plán na následující 3 dny tady. K císařům jenom dodám to, že jsem měl opět 'štěstí' a na mě vyšla paní, která už byla po prodělanym řezu, takže v jejím břiše byla totální paseka a do toho byla malá holčička ještě tak velká, že jsem měl vůbec problémy ji z dělohy vytáhnout. Všechno se ale povedlo a všichni leží v pořádku na oddělení.

Těžko říct, kdy jsem usnul, ale v osm ráno už mě vzbudila kombinace sousedů, jejich dětí, kohoutů a tržiště venku. Achjo, a já se dušoval, že přijdu až kdoví kdy, že si chci odpočinout. Udělal jsem si teda aspoň radost formou teplý skorosprchy a plahočil se na kliniku tempem třínohýho koně v narkóze.

Sharon byla překvapená, že mě vidí, ale i tak mě svým optimismem a nekonečnou energií zase 'vrátila do hry'.

Udělal jsem teda vizitu a poslal si pacienty na převazy. Ironií bylo, že ta poslední paní, kterou jsme zavřeli ve 3 ráno, byla očividně plnější energií než já, ale tak na to už jsem si zvyknul, že na místní ženy temperamentem fakt nemám. :)

Převazy byly v pohodě a už jsem pomaličku začínal litovat popálenýho borce, protože jsem věděl, co ho čeká. Zavolali jsme teda na anesteziologa, ať se připraví na sále, že tam za chvíli přijedeme. Jenže anesteziolog nikde. Ehm, kde je? A sestra nám odvětila, že v kostele. Všichni úsměv od ucha k uchu, asi jsem byl jedinej komu přišlo padlý na hlavu, že jedinej anesteziolog nemocnice odjel do jiný vesnice do kostela. No nic, zavrtěl jsem hlavou a pokračoval směrem na gynekologii. Když se anesteziolog vrátil, tak konstatoval, že má ten pán pořád vysokej tlak, tak že mu na to něco dá a uvidí se, jestli bude schopnej výkonu zejtra.

Na gyndě jsem pomáhal Sharon s příjmama a zároveň jsme spolu dělali dvě evakuace. Naštěstí jsem měl pasivnější roli (to je něco pro mě tenhle druh výkonu), takže jsem to nějak přečkal. Mezitím dovezli mladou paní, který bylo 22 a bylo už po dvou předchozích císařských řezech a na svět se dralo třetí dítě. Bohužel, všechno nasvědčovalo tomu, že se budeme muset opět uchýlit k císaři. Už mě začínala jímat hrůza, protože Sharon chce, abych se učil i tyhle složitější, takže hned s úsměvem hlásila, že to budu dělat já a ona že mi bude asistovat. Pacientka ale přišla s tím, že si císaře nemůže dovolit, takže teď čekáme, až se vrátí její příbuzní a jestli se jim povedlo sehnat peníze nebo ne.

Na klasickym oddělení přibyla jedna stará paní se srdečním selháním a 3 prckové s diagnózou malárie, meningitidy a pásovýho oparu. Na izolaci jsme ubytovali jednu paní, která byla už od rána 10x na záchodě a já si dával hodně pozor, čeho se dotýkám a jak si dezinfikuju ruce, protože tenhle dáreček už jsem si z Afriky přivezl vloni a letos bych to nerad opakoval. :)

Po obědě už jsem byl tak hotovej, že jsem to zaparkoval na chatku a začal si balit. Potřeboval jsem totiž zjistit, jak na tom jsem hmotnostně, abych kdyžtak promyslel, který trenýrky s ponožkama tu nechám jako vzpomíkovej dárek. :)

Ukázalo se, že mám ještě rezervu cca 10 kilo, což mi hlava fakt nebere, protože jsem vyndal minimum věcí, a naopak dost jich přidal. Tuším někde zradu, která mi akorát teď nedochází :-D

Po balení jsem si udělal vynikající černej čaj, kterej jsem si vypil před baráčkem pozorujíc místňáky, jak tráví svojí neděli.

Začal jsem cejtit únavu, tak jsem radši šel napsat článek, protože je mi jasný, že za pár hodin už se mi nebude chtít nic vymejšlet a jenom ochotně padnu za vlast do peřin. (beztak je mi jasný, že v té chvíli se vrátěj příbuzný s pěnezma a bude vymalováno :-D ).

Vám ale přeju hezkej zbytek neděle a úspěšnej start do novýho týdne :)

PS: Jelikož ve středu budu psát poslední souhrnej článek, tak jestli vás něco zajímá, nebo byste se mě rádi na něco zeptali, tak se toho nebojte využít (vpravo nahoře tlačítko kontakt) a já na to v posledním článku vzpomenu/zareaguju.