Mpanga
Tak už jsem ze sebe smyl prach a pot cesty, pojďme si shrnout tyhle dva dny.
Jelikož mám mít od pondělí až do konce příštího týdne včetně víkendu příslužbu na telefonu, tak tohle byl prakticky jedinej víkend, kdy jsem mohl vytáhnout paty z Ifakary. Domluvili jsme se teda s Gingem, že pojedeme navštívit Norberta ve vesnici Mpanga.
Ukázalo se, že jsem Ginga přechválil. Domluvili jsme si odjezd na osmou ráno. V osm jsem stál venku před barákem osprchovanej, zuby vyčištěný, navoněnej, najedenej, připraven na cestu. Po 15ti minutách jsem zašel dovnitř a čekal dalších 45 minut než Gingo přijel. Bez mrknutí jsme vyrazili na cestu.
Gingo se mi toho snažil po cestě ukázat co nejvíc, takže neustále něco komentoval, ukazoval, prostě docela dobrá poznávací jízda. Vezli jsme s sebou několik dopisů od biskupa (je Gingův šéf jak jako kněze, tak jako ředitele nemocnice - zřizovatel nemocnice je biskupství) pro různý kněze podél naší cesty. Všechny jsme nakonec rozdali, všude nás pohostili aspoň sklenicí vody, což přišlo opravdu vhod!
Na oběd ale byl plán zastavit se v nějakym centru řeholních sester (nemocnice, škola, sirotčinec atd atd). Dost mi to připomnělo Ugandu .. jak rozsahem péče, tak rozměrem nemocnice. Pozvaly nás na oběd, kde mi bylo jasný, že se nás snažily opravdu královsky pohostit. Když jsem vešel do jejich příbytku, tak na stole už bylo prostřeno, připraveno několik druhů jídel (nečekejte žádnej kaviár .. několik druhů afrických jidel .. ) a vprostřed stolu flaška s červenym vínem. Hned co jsme dosedli, tak už začaly rozdělávat víno a že jestli si dám. Zdvořile jsem odmítnul. Konečně mě po roce opět potkalo ugali (takový to bílý těsto, co vás nasytí a zároveň vytvoří subileózní stav na několik dní). Nostalgicky jsem si nandal plnej talíř a mám teď od záchodu na několik dní klid :-D
V průběhu oběda mi neustále nabízely víno a nechápaly, proč si nechci dát. Holky drahý pomazaný .. před polednem bych s tim nezačal ani v Česku natož v 35°C v lehce dehydratovanym stavu! :-D
Po týhle milý zastávce jsme vyrazili dál. Ještě jsme se po cestě zastavili v rodný vesnici Ginga, což mi vyrazilo dech, protože bych nikdy nečekal, že takovej vzdělanec bude pocházet z úplný bushe.
Už se začínalo stmívat, když jsme dorazili do Mpangy. Jeli jsme na vrcholek kopce místní vesnice, kde byl docela velkej kostel a komplex několika budov. Otec Norbert a Dott už na nás čekali. Klasický vítačky a potom pokec ve svahilštině, ze kterýho jsem měl kulový. Norbert a Gingo jsou spolužáci už od druhý třídy .. díky tomu pracuju u něj v nemocnici, protože původně jsem dostal kontakt na Norberta, kterej mi nabídnul, že se zeptá Ginga.
Jejich malá farnost je totiž podporovaná z Český republiky. Mají zde kostel, faru, domov pro tři řeholní sestry, malinkatou kliničku, zázemí pro učitele a nově budovanou secondary school pro místní děti (něco jako náš vyšší stupeň základní školy). Baba Dott mě provedl po celém komplexu, kdy na konci prohlídky jsem nevěděl, jestli se mi chce brečet a nebo zvracet. Víte, pokaždý když někde takhle jsem, tak mívám tyhle 'aha momenty'. Momenty kdy vám dojde, kdo jste a kde to jste a na co to vlastně koukáte. Asi vůbec netušíte, co mám na mysli že .. hmmm .. několikrát jsem to rozepsal, ale bez většího kontextu by to nemuselo bejt pochopitelný, takže to spíš nechám na osobní vyprávění. Když to shrnu .. ty podmínky ve kterých tamní děti žijou jsou naprosto šílený (nemluvím jenom o kontrastu s námi, ale i o kontrastu s místama, který už jsem návštívil, včetně sirotčince a školy na Rusinga) a jenom smekám před tamníma zaměstnancema, že jdou hlavou proti zdi a i přes to všechno se jim snaží do hlavy natlouct aspoň něco, protože to je pro děti jediná šance, jak se dostat pryč z jejich bídy. Moc držím palce tomuhle projektu, protože pro nás je to jeden z mnoha projektů někde daleko na rovníku, pro místní děti je to šance na lepší život.
Když jsme dokončili prohlídku, tak jsme se na chvíli rozseděli v obýváku na faře, kde jsme byli ubytovaní. S Norbertem byla obrovská zábava. Je to chlapík o hlavu menší než já, malou hlavou s docela výraznou vystouplou pusou a neustále má výraz, jak kdyby ho něco zarazilo. Už z prvního pohledu mi bylo jasný, že s ním bude sranda a taky že jo. Vyprávěli s Gingem historky na přeskáčku a když už omylem zabloudili do svahilštiny, tak mi to zpětně přeložili. Baba Dott je 65ti letej kněz, o něco vyšší než já, hubenej jak tyčka (na rozdíl od Norberta :-D ) a je na něm znát, že se celej život smál. Když se začal smát, tak jsem se musel smát taky, protože tak širokej a velkej úsměv jsem ještě neviděl (a to jsem viděl docela dost filmů s Julii Roberts). Bylo to příjemný, ale oči jsem měl unavený z toho prachu při cestování, tak jsem to po chvíli zabalil a téměř instantně usnul.
Druhý den jsem vstával až na mši na půl desátou. Moc jsem se těšil .. sice nikdy ničemu nerozumim, ale ta jejich atmosféra je neuvěřitelná. Sloužit mši měl Gingo. Bylo to jak jsem čekal .. za celou mši jsem rozuměl jenom Baba yetu (mimochodem moc pěkně hudebně ztvárněný boylem na youtube) a Amina. Nevadí. Pohupoval jsem se do těch jejich rytmů, tleskal a obdivoval to jejich prožití hudby. Úplně jsem skrze mši zapomněl, co určitě přijde na konci. Seděl jsem tam na konci mše docela zamyšlenej, až slyšim Doctor Joseph .. Dávej pozor Mzungu! .. Vepředu stál nějakej borec v šedivym obleku, koukal na mě, něco vypravoval, celej kostel na mě otočenej, a z celýho vyprávění jsem rozuměl jenom dvě věci .. Dr. Joseph a Czech. Po chvíli ho vystřídal Gingo a taky něco vyprávěl. Stejná situace, kromě svýho jména a Česka jsem nerozuměl vůbec nic. Až na konci řekl v angličtině, jestli si můžu stoupnout, tak jsem si stoupnul, a řekl mi, že jsem nanejvýš vítanej. Díky kluci, díky, ale co jste to tu o mě povídali? :-D To jsem se nedozvěděl, tak snad to nebylo nic hroznýho. :-D
Po skončení mše jsem vylezl před kostel a bylo to něco strašnýho. Asi tak miliarda vesničanů za mnou chodila a pořád dokola .. Habari, salama, nsuri, karibu, asanta, jambo .. A všichni měli stejnou srandu z toho, že umim pár frází ze svahilštiny a všichni se mě hned jali zkoušet, jestli rozumím to a ono atd atd. Radši jsem využil chvilkový nepozornosti, že se schovám v kostele, udělám nějaký fotky a potom půjdu zpět. Kostel už byl liduprázdnej až na pár kluků ze školy, co tam něco hráli a zpívali na klávesy. Po chvíli obcházení kostela jsem si tam k nim sednul a poslouchal je. Po chvíli, že prej jestli něco umím zahrát. Kluci moji plešatí .. už jsem se bál, že se nezeptáte .. :-D Znáte piráty z karibiku? :-D (pro ty co nechápou .. je to můj nejoblíbenější soubor skladeb, co hraju na klavír, kdy moje rodina tím trpí prakticky kdykoliv, kdy se objevim doma :-D ).
Začal jsem teda hrát, ale nějak to nešlo .. Chvíli jsem přemýšlel o co go, než jsem si uvědomil, že na tohle jsou ty klávesy moc krátký (přitom se tvářily dostatečně dlouze :( ), tak jsem přepnul na jinou z mejch odrhovaček a zahrál ji. Kluci mi na konci zatleskali a mysleli, že bude další. Žádný takový, jednu já, jednu vy. Takhle jsme si tam chvíli hráli, až mi kluci říkají, jestli znám hymnu Tanzanie. Hmmm... Neznám .. Zazpívejte! Nevím, jak často to tu zpívají, ale určitě to spolu ti kluci nezpívali poprvé, jeden sedl za klávesy, ostatní si stoupli za něj, do pozoru a spustili. Zase jsem rozuměl jenom Africa a Tansania, ale to nevadí .. bylo to hezký! Jenže potom přišel průser .. Mzungu, zazpívej nám tu tvoji! Jajx .. Se zpěvem problémy nemám, ale jaký to má noty?? Rychle jsem něco vygooglil, a začal hrát. Ani zdaleka jsem to neměl na klavír tak vytuněný jako tihle hoši .. tak jsem si vzpomněl na scénu z Pelíšek, jak tam ten starej cholera hraje hymnu na klavír .. Z ostudy kabát! Až přijedu, tak se musim naučit nějakou reprezentační verzi! :-D
Po hymnách jsme to rozpustili, naobědval se společně s farářema sa jelo se domů. A hádejte co? Mzungu bude řídit! Radost hodna dítěte na pouti.
A tak jsem mohl 5 hodin v kuse jezdit, troubit, blikat, svítit, stahovat okýnko a hledat ideální stopu v totálně rozbombený silnici, jako správnej afričan!
Uhni voe, Mzungu jede!!!
https://www.rajce.net/a16440730
PS: Děkuju za vzkazy a posílám pozdravy! :)