Moč nad zlato
Myšlenek mám asi milion a zážitků zrovna tak, tak snad to nějak uspořádám a přenesu na následující řádky.
Dneska byl den D, měl jsem potkat celý tým a hlavně jsem se měl potkat s medical directorem, který tady tomu šéfuje po medicínské stránce a podle toho co mi řekl James, tak se s ním hlavně domluvím, jak tu budu fungovat.
Nevím, jestli to bylo natěšení nebo obava, co mi rušilo spánek, ale tak či onak jsem se vyspal dost na nic a jak na potvoru zrovna dneska si vzali sousedovic děti volno s buzením mzungu kamaráda.
No nevadí... Připravil jsem se a v 8:01 jsem vcházel na kliniku. Tam ani noha. Kromě hlasité sprosté úlevy se mě zmocnila panika. Poprvé je tu medical director a já idiot přijdu pozdě (úplně jsem si představoval toho dvoumetrového nabouchaného černocha v pláštíku, jak mi oznamuje, že jdu pozdě a že se to už nemá opakovat). No tak hlavně nezmatkovat .. Kde jinde by se začalo než na gyndě že ..
Vběhnu na gyndu probíhám mezi plentama a zprava se ozve - Aaaaaaaah Joseeeeph! Good morning!
Tak se vrátim a čumim, že tam stojí Sharon, která byla oblečená tak, že kdyby v Ugandě nosili župany, tak ho má na sobě. Takže bez pláště jsem ji samozřejmě přehlédnul .. Zmateně se ptám o co go, kde jsou všichni, jestli už je tu ten Mr. Helen. A dozvěděl jsem se, že v nemocnici ještě nikdo není a že ona chudák kmitá od 6ti. Achjo...tak jsem se zase začal mlátit do hlavy, proč si pořád myslím, že se tady hraje na minuty. No ale když už jsem tam byl, tak jsem mohl aspoň přiložit ruku k dílu. Vypadá to, že Sharon už mi docela věří, takže příjmy jsem bral z pravé strany a Sharon z levé. Rozumějte pod tím vyšetření per vaginam, kontrola matky a kontrola srdce dítěte. Papíry samozřejmě dělá Sharon a když je někde něco, co ji nesedí, tak to po mě překontroluje. No spolužáci co to čtou, si můžou klást jenom jednu otázku .. co tam asi tak cejtil, když nás to neučili jinak než na trenažerech? Správná otázka...byl jsem úplně v lese! :-D Ale tak po pár divných pohledech na svoji ruku, jsem se už jakš takš naučil ty míry a po pár kontrolách od Sharon už to snad nějak zvládnu. Pro čtenáře mimo mediky .. Možná si říkáte, jaktože tohle neumíme z fakulty. Tak je to tím, že zkuste navrhnout evropské ženě - dobrý den, jsou tady medici, můžou si ozkoušet vyšetření per vaginam? Je jich jenom 6 .. Mnohdy nás nepustí maminky ani k porodu, takže z fakulty je to pro nás po praktické stránce docela neznámá a předstátnicovou praxi máme teprve před sebou. Přiznám se, že od té chvíle mi už ta gynda zas tak proti srsti není. No mezitím než jsme to všechno dodělali, tak vedle nás jedna paní porodila .. normálka.
Jedna z přijatých paní byla indikována na císařský řez,
ale byl problém, že ještě nepřišel nový anesteziolog, takže paní dostala takové
léky, které pozdrží porod a to s nadějí, že to trochu zdržíme než dojede
anesteziolog. Po příjmech jsme projeli vizitu a Sharon, že si potřebuje jít
odpočinout než půjdeme na další oddělení dozadu. Koukám, že mi volá James, tak
to zvednu .. klasické větičky z obou stran a potom že mám přijít do
kanceláře. Přijdu tam a jak v jedné tak v druhé kanceláři po třech
lidech. No a už to začalo .. This is dr. Joseph, Joseph, this is ... . Představil
jsem se se všema, vedoucí lékárnicí počínaje, hlavní personalistkou konče. No
co .. tohle holt musí být, ale bohužel jediný výstup z toho pro mě je, že
si nepamatuju ani jedno jméno, jediný co vím je, že vedoucí sester má syna
Josepha, podle kterýho si mě bude pamatovat, ale tam končím. Tak doufám, že je
aspoň poznám až je potkám a že je dostatečně důležitě pozdravim :-P
No odešel jsem od Jamese, trochu jsem nevěděl co s načatym
dnem, tak že se porozhlédnu, jestli někde není něco potřeba. Než jsem vešel na
oddělení, tak jsem narazil na nového anesteziologa, který se jmenuje nevimjak,
ale mám mu říkat zkratkou Stone. Což v angličtině znamená kámen. Můžete ho
vidět na jedné z fotce a už tak vám bude jasné, že si ho musím zapamatovat
už jenom pro jeho vzhled a příhodnou přezdívku. Tak jsme pokecali (moc milej
pán) a já pokračoval v krasojízdě .. Došel jsem na chirurgii a ptám se
sestry, jestli náhodou nemáme nějaký převazy... A ona že jo... No tak šup sem s nima
... Šli jsme na převazovnu .. První byl chlapeček s několika abscesy v inguinální
krajině, kterou měl jak kámen. Chudáček brečel, ale zvládnul to a hlavně se mu
to hezky hojí (viděl jsem ho už v sobotu). No a druhá přišla mladá slečna,
kterou pokousal pes a jí 'naštěstí' duchapřítomně napadlo použít tu nejlepší
možnou léčbu - vzít psí výkaly a namazat si tím ránu. Mno .. sestra to chtěla
řešit konzervativně, ale já si spíš říkal, že bychom snad měli odřezat mrtvou
tkáň a potom do toho něco pořádnýho cáknout. Jenže jsem nechtěl dělat takhle
velký rozhodnutí (oproti opačnému názoru sestry), protože jsem byl naštěstí
upozorněn, že když se potom věci poserou a nevěděl o tom černoch, tak jsou
schopní říct, že běloch neumí léčit černocha. Tak jsem si řekl, že to navrhnu
doktorce a bude. Paní jsme posadili na chodbu a prej že tam je pán, co by
potřeboval vyměnit cévku. OK, párkrát už jsem to dělal, tak pojďme na věc. Hmmm
a samozřejmě nic žejo... Zkouší sestra ... nic (Ufff nejsem za blbce) ... Přišla
Sharon, zkouší ona, nic (Uuuuuffffff - medicínská čest zachráněna). Sharon
vyhodnotila, že tam nemá moč, poslala ho koupit si pití, a ať se trochu posnaží.
Mezitím jsem navrhl ten debridement u předchozí pacientky a Sharon souhlasila,
tak jsme se do toho mohli pustit.
Měl jsem hotovou už první ránu ze tří, když pro mě přiběhla sestra, že na sále budeme dělat císařský řez a že prý čekají na mě. Na mě? No tak z toho čumí průser .. Naštěstí se ukázalo, že Sharon ještě neodešla domů a jelikož dobře ví, že mě chirurgie zajímá, tak na mě čekala, abychom to udělali spolu. Tentokrát pomaleji což bylo super a i přes to že paní krvácela víc než je zdrávo tak jsme ji po 45ti minutách zavřeli s tím, že prcek vesele hulákal a už tam nebylo žádný krvácení. Co mě dostalo bylo, že paní pár minut před koncem operace, řekla anesteziologovi, ať mi přeloží, že je hrdá, že ji operuje mzungu .. Tak jsem se pod ústenkou usmál a říkal si, že je fakt legrace, jak nás tady berou.
No nic, svléknout, poděkovat si a hurá na oběd a pak na
převazovnu, kde už je obávaný medical director dr. Helen. Došlo k informačnímu
šumu, jinak jsem si nedokázal vysvětlit, proč předemnou sedí velice sympatická
mladá doktorka, která se jmenuje Helen. Zrovna dodělala urostomii. Takže to
nebylo tím, že by pán neměl moč, prostě tam měl obstrukci a tak mu dala stomii.
A prej jestli jsem to někdy dělal .. říkám, že ne (popravdě si ani nevzpomínám,
že bych někdy nějakou viděl) a ona, že si toho užiju, že to tady mají často ...
hm oká ... tak zase proběhla představovačka atd .. a že prej jsem byl dělat
císařský řez, říkám, že jsem asistoval ... a ona jestli u nás dělají studenti
císařský řezy ... tak jsem málem bouchl smíchy, vysvětlil jsem ji, že maximálně
tak asistovat .. tak mi oznámila, že ona provedla svůj první řez už na lékařský
fakultě a že se spolu na to podíváme ... No jako je pravda, že v tomhle směru
medicíny mám největší mezery, ale nikdy bych nečekal, že se mi je tady budou
snažit tak intenzivně zaplňovat :-D Ale super, mám radost...dali jsme se do řeči,
tak trošku mi přišlo, že si zkoušela jak moc při věci jsem a dobrý...že jestli
máme v Čechách HIV...po mém epidemiologickém vysvětlení se tam začala se
sestrou řehtat, protože tolik pacientů co my máme v republice, oni mají
tady .. ok no .. tak že spolu půjdeme na HIV kliniku, ale že předtím musí
odeslat report nějakýmu místnímu regionálnímu šéfíkovi .. nevadí, počkám ..
Po nějaký době vidím, že se ke mně žene vrchní sestra, jelikož trochu budí hrůzu, tak se mě okamžitě zmocnilo černý svědomí a říkal si, jestli jsem nepochybil na sále nebo na převazovně a ona mi to teď nejde vysvětlit .. No ukázalo se, že v závěsu za ní byla sociální pracovnice Sarah, která dělá pro místní charitu a tak .. myslel jsem, že zase proběhne představovačka a čauko. To že jsem se opět přepočítal mi došlo až ve chvíli, když sestra odcházela se slovy, že nás tu nechá si povídat. Inu Sarah se mnou byla dělat rozhovor. Přátelé, byl to trapas. Fakt jsem netušil, proč se ptá na některý ty otázky a nevěděl jsem, co je správná odpověď :-D No uvidíme, co z toho vznikne, ale můžu vám garantovat, že to sem nikdy nedám a budu se modlit, aby to neopustilo Ugandu. Šli jsme i dělat rozhovory na sály, kde se zapojila i sestra a anesteziolog, takže fakt komedie se vším všudy. A že prej tady bude 'very often' dokud tady jsem já. Asi soukromej paparazzi, tak doufám, že Léňa přijede co nejdřív, protože ta má s těmahle věcma větší zkušenosti.
Samozřejmě pacientů a situací bylo víc, jenže bych vám potom neměl, co vyprávět osobně a taky by vás tak dlouhý články za chvíli unudily, takže prozatím tak.
Než jsem ukončil den, tak jsem si ještě v bílym sedl s knížkou před HIV kliniku a tak netrvalo dlouho než jsem přilákal mladé zvědavce, které fascinoval fotoaparát, takže společně posíláme pozdrav z deštivé Afriky! 😊