Mezi horami
Buď má ten DJ vážný postižení mozku a nebo je to fakt akorát magor.
Do dvanácti do noci tam vyhrával ty svoje tekkno srandy. OK, je víkend, chtějí mít pořádnou párty. Nepochopil jsem ale, že mě probudil v 6:05 a zase jel ty svoje pecky. Kdyby se to aspoň střídalo, ale ne .. on jede tři až čtyři songy pořád dokola.
No nic, na víkendovej spánek se tu asi nehraje, nechal jsem spát aspoň Isaaca, pustil dvě Hvězdný brány a šel na snídani. Odhadnul jsem to správně, Isaac spal jak špalek, prej je na to zvyklej z Dar es .. dobře pro tebe.
Do špitálu jsme došli kolem devátý. Zkontrolovali jsme všechny naše pacienty, některejm povytahovaly různý hadičky, některejm pozměnili medikaci a bylo hotovo. Žádnej příjem v noci, nikdo na operování není, převazy už kluci začali dělat, prostě jsme byli bez práce. A bylo teprve půl jedenáctý. No tak jsme sedli do nemocniční kavárny a chillovali tam se stoneym v ruce.
Na čtvrt na jednu jsem byl domluvenej s Gingem, že mě vyzvedne a pojedeme na výlet. V 12:40 tu byl jako na koni, v autě dvě jeptišky. OK, neptal jsem se, jedem!
Že prej jedeme někam do hor. Lilo jako z konve, takže jsem měl chvílema strach (bahnitá cesta nic moc při tom jejich stylu jízdy - 4 tisíce otáček žádnej problém), ale Gingo měl pořád ledově klidnej výraz, něco tam brebentil s jeptiškama ve svahilštině, tak jsem koukal z okna a prohlížel si mokrou Afriku.
Fakt jsem byl překvapenej, jak moc do hor jedeme. Hodina nekonečnýho stoupání, nikde žádnej dům, nikde ani noha, prostě konec civilizace. A pak za jednou zatáčkou plác přes xicht a tam okresní město .. wtf?
Město se jmenuje Mahenge. Je o něco menší než Ifakara, ale přijde mi hezčí, páč je tam všechno víc na jednom místě a tak nějak tam na mě dejchla civilizace. Už při příjezdu přestalo pršet, takže to byl hned radostnější pohled okolo.
Dojeli jsme tam na místní biskupství. Biskup tam sice nebyl, ale vypadá to, že se Gingo zná s každym knězem a jeptiškou v širokém okolí, takže nás zase pohostili, povídali si, já ozkoušel pár novejch místních dobrot (bez ironie), zase mi tam nutili víno a po chvíli že pojedeme dál. Jeptišky jsme vysadili a jeli jsme se podívat do církevní školy, kam chodil Gingo. Zase se jednalo o secondary school, takže něco jako vyšší stupeň základky u nás.
Pohostil nás tam mladej kněz (jméno si bohužel nevzpomenu), kterej to tam celý vedl. Zase mi vnucoval víno a potom nás provedl okolo. V porovnání s minulou školou to byl nepopsatelnej rozdíl. Na naše poměry těžkej podprůměr, ale měli všechno co potřebovali, i to dokonce docela vypadalo. Úrovní mi to přišlo jako škola na Rusinga.
Různě nám to borec všechno komentoval. Od ubytovny přes záchody až po kapli. Nejvíc mě rozbilo, že biskup může kecat do vzdělání, takže žáci měli jako povinnej předmět náboženství, latinu a francouzštinu (protože je má biskup prostě rád). Fyzika, matika, literatura a tyhle 'hlouposti' byly dobrovolný. Vítej ve středověku! :-D
Po cestě zpátky jsem nenápadně nabídnul Gingovi, že jestli je unavenej, tak můžu řídit. Uvítal to s nadšením .. já taky samozřejmě, ale nedal jsem to na sobě tolik znát. :-D
Cesta to byla zábavná, ale spíš v tom jak byla nevyzpytatelná na tý mokrý hlíně. Víceméně jsme moc lidí nepotkali, takže jsem moc neblikal ani netroubil, nicméně na radosti mi to neubralo. :)
Těsně před Ifakarou jsme přejížděli most a Gingo říká, ať to za mostem hodim ke krajnici, že půjdeme k řece. Něco tam dohadoval s nějakym týpkem, jediný slova co jsem rozuměl bylo safari (cesta) a mamba. Gingo .. příteli .. mluvíme tady o mambách jako o hadech? Gingo se začal hrozně smát, že neee, že nemusím mít strach .. mamba znamená ve svahilštině krokodýl. Aha? A to mě mělo uklidnit nebo co je na tom vtipnýho? :-D
Ta řeka totiž byla v okolí známá tím, že je okupována hrochy a krokodýly. Že prej několikrát do měsíce máme pacienty, co jsou po napadení touhle zvěří, ale je toho mnohem víc, páč se jich většina už ven nedostane. A oba se začali hrozně smát. WTF?!
Gingo mi chtěl jako pozornost domluvit s rybářema, abych na jejich prašivejch, ze shnilýho papíru dělanejch, kánojích jel po řece za její koleno a podíval se tam na západ slunce. Ta loďka kterou jsem měl jet, byla z jedný třetiny plná vody a borec z ní začal kýblovat vodu ven.
Takže romantická nabídka od Ginga - jet se projet a podívat na západ slunce v pofiderní polopotápějící se loďce v řece plný krokodýlů a hrochů, kdy schistosomy už tam nejsou kritický celých deset let. Díky bráško, ale asi vynechám! :-D
Ještě mi při cestě do auta (kdy jsem byl smířenej, že z těch obrovskejch roští okolo cestičky o čtyřiceti centimetrech, na mě můžou kdykoliv vyskočit krokodýli) vyprávěl, jak tam dříve nebyl most a byly tam čtyři obrovský převozníky. Jenže ty se v jednom kuse potápěly a lidi umírali. Ale zase tam byli vždy k vidění krokodýli a hroši. Afrika kámo.