Léňa upírem
Je za náma další pondělí, a tak vám řeknu, jak jsme vlétli do nového pracovního týdne.
Víte, co jsem netušil? Jak si zvládne lidskej mozek navyknout na specifickej tón budíku. Stačí jenom úvodní čtyři tóny melodie, která mě budí už posledních několik let a jsem okamžitě probuzenej (to jestli to nezamáčknu s tim, že na chviličku zavřu oči ještě a potom zaspim, je věc druhá). Jenže co jsem přemazal mobil, tak se mi změnilo i defaultní nastavení melodií, takže ráno mi hrál budík 12 minut v kuse, než jsem se probral. Dal jsem ohřívat vodu na sprchu a mezitím jsem se, jak říkává můj taťka, ještě na chvíli zamyslel.
Po sprše následovala snídaně u Léni a utíkali jsme na kliniku. Tam nikde nikdo nebyl, tak jsem zasednul na chíře a pročítal si karty pacientů z víkendu. Koukal jsem, že Sharon měla docela krušnej víkend, takže jsem si trochu povzdychnul a doufám, že další víkendy budou zrovna takový.
Když Ramulah skončila s úklidem (rozhodla se, že dneska prostě před vizitou vyleští každou kachličku i stojan na kapačky), tak jsme začali vizitu. Samozřejmě zase několik maminek po císařském řezu, takže to už je taková běžná záležitost, ale byli tu zase jiní, kteří mě nutili se i zamyslet (a to že to po ránu je náročnej úkol pro tu hrstku vzbuzenejch neuronů). Paní po hysterektomii z minulého týdne se daří dobře a jestli bude mít zejtra dobrej hemoglobin, tak pojede domů.
Netrpělivě jsem myšlenkama utíkal k přikrytému chlapovi v rohu místnosti, protože jsem si dobře pamatoval, že jsme tam ukládali borce, co si v pátek pokusil podřezat krk. Dočkal jsem se, ale když odkryl přikrývku, tak se ukázalo, že to je jinej borec. Protože mi přijdou všichni stejní, tak jsem mu pro jistotku zkontroloval krk, ale i ten mi potvrdil, že to je jinej pacient. Tenhle pán se totiž vyboural společně s řidičem na boda boda (řidič skončil podstatně hůř - poslední zprávy byly, že ho odvezli na amputaci) a rozsekal si hlavu na temeni + si docela pochroumal ruce. Levá nateklá a druhou nemohl hýbat. No mohl jsem rozvíjet teorie do nekonečna, ale pravdou je, že bohužel ještě pořád nemám supermanovo vidění, takže jsem ho poslal na RTG a jsem zvědavej, s čím zítra přijde. Zrovna tak jsem tam poslal paní, která nějak špatně šlápla na kotník. Myslím si, že to nebude nic hroznýho, ale tak jistota je jistota. Závěrem na nás čekaly 2 děti, který se opět popálily tím, že spadly do polívky. Tak trochu uvažuju, jestli tu nezaložit nějaký hnutí, který bude dělat osvětu ve vaření na jakékoliv vyvýšené podložce, protože by tak incidence popálenin poklesla o 90%.
U dveří ještě na mě a na Ram čekal vystrašenej prcek (vůbec se mu nedivim .. mám vousy a jsem zarostlej, že by se za mě žádná dřevorubecká společnost nestyděla), protože mu vlevo před ouškem vylezl absces, kterej jsme museli vypustit. Achjo...během zákroku jsem si říkal, že mě asi nebude chtít vidět do konce života, ale potom jsem tam s ním chvíli zůstal, vykládal mu kraviny v češtině a na konci už si se mnou plácnul, tak snad přijde takhle naladěnej i zejtra. :)
Byli tam ještě další pacienti, jenže za prvé bych potom neměl, co vyprávět a za druhé dneska byl celebritou někdo jinej. A to kdo jinej než Léňa!
Vyzbrojena lugandskými frázemi od kolegů z laboratoře dnes usedla na odběrovou místnost, nasadila odhodlaný výraz a odebírala krev za krví, a to ať už z prstu, tak i z žíly. Já tam teda byl jenom na jednoho pacienta, kdy to nevyšlo, ale Léňa tvrdí, že to byl jediný, u kterýho to dneska nevyšlo, takže ji to budeme věřit. :) Dokonce prej i nabrala nějakou žílu na slepo u hodně tlustý paní. Kdyby tady byla ještě chvíli, tak už bude i operovat. Na druhou stranu by si potom už mohla založit vlastní nemocnici ve stylu one man show. I když nutno říct, že tu lugandštinu by měla ještě trochu potrénovat. Do jednoho borce tam sypala všechny fráze, co se naučila .. on na ni koukal tim svým typickym strnulym černošskym výrazem a jenom řekl - I'm sorry, I don't understand your english. Takže asi ještě zapracujeme na výslovnosti.
Ale i od toho potom upustila a vrátila se k mikroskopu, kde lovila malárie, co to dalo. Já strávil supernudný odpoledne nad vypisováním dat ze záznamových archů a asi to už fakt brzo zapálim. Mám hotových 1400 pacientů a celkově jich tam mám něco málo přes 3000. Jestli mě potom někdo osočí, že jsem si to vymyslel, tak balim kufry a jedu do Mombasy.
Ještě jedna situace, která mě docela dostala. Během odpoledne jsem byl v laborce jenom já s Olívií a ptám se jí, že tam dneska nikdo není, tak kde jsou? Že prej boss si vzala dovolenou a že ji mám pomoct já. Tak jsme se zasmáli a ptám se kde je Ien (takovej mladej cca dvacetičtyřletej ambiciózní borec, co se snaží od Léni okoukat pomalu i rukopis). Ona že prej je nemocnej, ale že to věděl, že bude nemocnej. Říkám, jak věděl, že bude nemocnej? Olivia - To je jednoduchý, měl obřízku. Takže kolega Ien se nudil, tak si takhle k pondělku skočil na obřízku.
Dal jsem nohu přes nohu, poposednul si na židli a pokračoval v psaní.
Mějte se hezky a přejeme dobrou noc.