Kávu? Jedině nosem!
Říkal jsem si, že dneska psát nebudu, jenže pár zajímavých chvil bylo a zítra bude první den 'naplno' a nechci vás mučit dlouhým čtivem.
Vstávačka v 6 hodin za řádného uvítání sousedovic dětí a kohouta pod oknem. Nechápu, jak to dělají, ale synchronizaci mají lepší než můj mobil s gmailem. Už mě i napadlo, že bych nakoupil sušenky a každé ráno za ně kupoval hodinu spánku, ale mám v plánu chodit ráno běhat, takže ono to ke škodě možná není, aspoň mě to přinutí něco dělat.
Kolem osmé jsem se doplahočil na chirurgii, kde mi sestrák řekl, že Sharon najdu na porodnici. Dojdu na porodnici a už od dveří slyším nářek a křik, takže mi bylo jasné, že je Sharon v akci. Odhrnul jsem plentu a tam byla Sharon. Zajímavá situace - já rozespalej, paní chudák už to chtěla mít za sebou, okolo docela dost krve a uprostřed Sharon po lokty plné ruce práce s odstraněním placenty a zvesela s jejím nakažlivým optimismem mi přeje dobré ráno. No tak jo, dobré ráno!
Když se skončilo, tak že začneme vizitu po odděleních. Začali
jsme s malým chlapečkem, co si strčil kávový bob do levé nosní dírky a
rozjel se mu z toho zánět. Viděli jsme jenom maličký okraj (rhinoskop
nikde samozřejmě), takže jsme se domluvili s anesteziologem, že ho uspí a
že mu to 'nějak' vytáhneme. Byla tu jenom taková malá překážka. Jedinej nástroj
k dispozici byl tak malinkej, že by spíš vytahoval třísky a druhej
nejmenší nástroj už byl zase moc velkej. No zážitek. Nejdřív Sharon, potom já,
potom anesteziolog, potom zase Sharon .. Střídali jsme se jeden vedle druhého,
ale vždycky když už jsme ho chytli za kousíček, tak vyklouzl a byl zase zpátky
(na moje nervy naprosto ideální). Pro medicínou políbený - byl zaseknutý cca
těsně před choanami, takže peanem se to dělalo fakt blbě. Takže přišla moje
oblíbená část - improvizace. Jak jinak? Sám pro sebe jsem se uchechtl, že z té
skříně co zažila krále Klacka asi fibroskop nevytáhne, takže jak? S prvním
nápadem přišla Sharon .. rozmontovat propisku a tělo použít jako foukátko do
levé dirky. Nefungovalo. Další nápad byl z mojí kuchyně. Prostě to zkusit
odsát. Nic, odsávačka moc slabá. Třetí nápad byl anesteziologa a to že tam
půjdeme spodem. Tak si to tam začal nějak chystat (pořádně jsem nerozuměl, jak
to chce udělat, ale držel jsem hubu, protože oni tu jsou hotoví mistři
improvizace) a během toho jsem si vzpomněl na obrázek z ORL, konkrétně na
zadní nosní tamponádu. No tak jsme odstřihli trubičku, do té jsem vecpal špičku
uměle vytvořenýho tampónu a šlo se na věc. Na první dobrou to moc nešlo, ale
napodruhé už jsme se dostali skrz. Bob jsme protlačili dozadu a spadl tak do námi
připraveného polštáře. No a potom ho už peanem vyndal anesteziolog. Týmová
práce na 2 hodiny, kde se zapojil úplně každý. Dokážu si představit, že někteří
'medicínou znalí' by se mračili nad tím, co tu popisuju, ale spíš bychom naopak
měli smeknout, protože oni tu nemají arsenál, co máme my a tak vymýšlí podivný
způsoby, který ve finále ale pomůžou.
Byl to docela silný start do dne, ale potom už to všechno
probíhalo v nedělním klidu. Vizita na chirurgii/porodnici běžela další 2
hodiny a já už měl hlad. Už jsem od vás dostal pár reakci, ve kterých jste
komentovali můj včerejší oběd. No není to žádnej šlágr, ale přišel jsem na to,
že když mi pořádně vyhládne, tak mi je docela jedno, co jím a zvládnu to do
sebe naházet. Ale i tak jím poloviční porce, protože jsem si vědom, že spráskat
celej ten jejich oběd, by mě ucpalo jak starý německý dělo, takže zatím
polehounku. Na jídlo se mi ale váže ještě jedna srandovní chvíle. Během vizity
mi začal zvonit telefon, což znamenalo jedno - Bernadeta nebo James (mám
ugandskou simku, skrz kterou se právě připojuju i na internet a ten si sharuju
na notebook, abych vám mohl psát). Koukám, že to je James, tak to zvednu a ptám
se, jak můžu pomoct. No a James se mě ptal, jestli ještě spím (2 hodiny odpoledne)
a jestli se mám ok. Tak jsem mu s pobavením řekl, že už od 8mi kmitám na
klinice, že je všechno ok. On se začal smát a že super a že mi přeje hezkej den
a položil to. No a tak mi začalo vrtat v hlavě, proč se ptal. Trochu jsem
se cítil dotčeně, že si myslí, že jsem takovej lempl, že když mi neřekne buď
ráno v 8 ready, tak že budu spát do odpoledne? Šel jsem na oběd a v kantýně
zrovna seděl James, tak jsem k němu přisedl a on mi po chvíli začal
vysvětlovat, že mi volal kvůli tomu, že se chtěl ujistit, jestli jsem se
neotrávil včerejším jídlem a jestli jsem ok. :-D
Po obědě jsem vyrazil na lůžkovou část - dětskou a dospělou
(kde teda taky leželo jedno díte, čemuž úplně nerozumim), kde jsem se měl
potkat se Sharon a že doděláme vizitu. KONEČNĚ jsme byli mimo gynekologii a novorozenecký
srandy, takže už jsem se cítil trochu líp. Dokonce jsem i na něco přišel, takže
jsem konečně aspoň nějak zachránil svou medicínskou hrdost. Trošičku si budu muset
navyknout na ty jejich léky a indikace, ale to půjde. Snad...
Na dětském to bylo taky zajímavé, i když tam dětičky v tuhle chvíli měly jenom 2 druhy nemocí - malárii a komplikace srpkovité anemie.
U dospělých to byla taková ta místní klasika - HIV a
komplikace, Malárie, GIT potíže .. Ale zažil jsem tam nový rekord. Za pánem co
byl hospitalizovaný kvůli nekončící epistaxi (dnešní tampon s adrenalinem se
tváří, že to zastavil, uvidíme ráno) přišlo 14 lidí na návštěvu. No to jsem
ještě neviděl .. Tady totiž, když jde někdo na návštěvu, tak tu i spí a celý
den tráví s pacientem, aby byli s ním. Tihle borce sebou dotáhli i
hrnce s jídlem a obecně to tam vypadalo, že si s sebou přinesli
polovinu obýváku. Ale moc dobře mají nacvičený, že když přijde lékař za
pacientem, tak zůstane maximálně nejbližší osoba a všichni se zvednou a počkají
venku. Každý z nich vzal do ruky pár věcí a rázem tam zůstal jenom pacient
s nejpotřebnějšíma věcma. To je mi panečku mobilita 😊
Původně jsem myslel, že to dneska bude na pár řádků a koukám, že jsem se docela rozkecal, no nic. Poslední, co bych vám chtěl dneska ukázat je moje bydlení. Dostal jsem několik otázek, jak to tu vypadá, kde bydlím, co tu mám a tak. Tak jsem si tu uklidil (aby mamka neměla nutkání přijet sem a trochu to tu 'pofackovat' :-D ) a fotky najdete dole.
Děkuju moc za ty otázky (vpravo nahoře položka kontakt)! Vůbec netuším, co by vás zajímalo a potom aspoň vím, o čem mám psát. 😊
Posílám pozdravy společně s ještěrkou, se kterou jsem zjistil při úklidu, že jsme spolubydlící!