Iron Lady
Brrrrrr...to je kosa...rychle domů, zatopit, napustit teplou vanu a potom rychle pod peřinu!!! Ehm ... No tak teda aspoň pod tu peřinu 😊
Asi si říkáte, že jsem padlej na hlavu...červenec, afrika a jemu je ještě zima? To si pište, že je! Je tu právě období dešťů (nemělo by, ale je) a dneska to byl takovej dlouhej slejvák, že se ochladilo o několik stupňů a rázem byla na semináři zima. A to si myslím, že jsem ještě docela odolnej vůči zimě. Chudinky holky ugandský tu klepaly kosu už od jedný odpoledne.
Ale abych nepředbíhal .. vždycky začínám tím, že mě vzbudili sousedovic děti a nebo kohout .. Na děti už začínám být imunní, kohouta sežeru, ale s čim už nevim, jak si poradim, je ten muezzin. Nevim, co se dělo, že předchozí dny nesvolával megafonem, kterej mám kousek za baráčkem, ale teď se to asi snaží všem věřícím (dle mých informací 2 lidi ve vesnici) vynahradit. Díky kámo!
No nic, pozdravit sousedy, pobavit děti svejma chlupatejma nohama, plášť na sebe a hurá na oddělení. Už se trochu začínám chytat jejich vlny, takže dneska jsem vcházel na kliniku v 8:16 a s doktorem Joelem jsem se potkal mezi dveřmi, takže akorát na čas! O Joelovi vám musím říct! Je to místní miláček. Každá ženská na něm může oči nechat, úsměvy od ucha k uchu. Jojo...místní beach boy. Proč ho ale zmiňuju .. Je to první doktor, kterej mi připomenul evropskýho doktora. Nedokážu to nějak popsat, to byste museli vidět. Zkrátka je rozdíl když začne skalpelem čarovat on než jiná místní doktorka. I ten způsob vystupovaní a všechno s tím související. Nebo je to tím, že je chlap (feministky prominou)? Těžko říct, žádnýho jinýho doktora tu nemáme (anesteziolog v Ugandě není lékař), takže to můžu klidně po vzoru místních ženských přisuzovat jeho dokonalosti. Tak či onak si i dost rozumíme, páč je jenom o pár let starší než já, máme dost podobnej smysl pro humor a na tom už se dá stavět. Obecně se mnou i hezky pracuje na sále, má se mnou trpělivost, protože světe div se, šiju asi tak 1000x pomalejš než chirurgové. No co .. někde se začínat musí a já jsem jenom rád, že má někdo se mnou trpělivost.
S Joelem jsme rychle prolétli vizitu a od 10ti měl být
trénink, o kterém jsem psal včera. Z vizity zmíním jenom jednu specialitku
a to paní, která porodila 2 metry ode mě a jediný co ji prozradilo, bylo brečící
dítě. Tomu se říká ninja!
Říkal jsem si, že nechci být za šprta, co nemá co na práci, tak že na seminář přijdu v těsně na desátou. OK, african time, byl jsem mezi prvníma.
Už při vstupu jsem myslel, že mě omejou... Běloši! A hned 3! Tak jsem se s holkama seznámil. Ukázalo se, že jsou z USA a Kanady, kdy pracují pro organizaci Save the mothers, která právě napomáhá takovéto osvětě a podobným tréninkům. Holky tu jsou už skoro rok, takže jsem byl za ugandského novorozence, jak mě označila Annie z USA. U oběda jsme i dobře pokecali, takže to bylo fajn. Dostal jsem od nich i takovou divnou Mirindu, co můžete vidět ve fotkách. Nekupovat - nestojí to za to.
Po půl hodině už jsme se nějak sešli a že začneme. Že prej si prověří naše vědomosti. What the hell? Mám konečně prázdniny, letim přes půl světa a stejně musim zase psát nějakej test? Jako správný student, jsem si ho i vyfotil, takže když někdo pojedete do Buikwe, tak mi dejte vědět a pošlu vám zadání, ať jste v klidu. A taky jsem nenapráskal sestru vedle, které se snažila opisovat. Holky tvrdily, že to je anonymní, ale k číslu který nám bylo přiděleno, jsme měli napsat svoje jméno, takže si myslim, že anonymita asi jako při volbách v Rusku. :-D No bál jsem se, že mě vyhostěj z Ugandy (pediatrii a gyndu se plánuju učit až tady a po mém příletu), ale k mému překvapení bych byl ještě za šprta, což už je podezřelý samo o sobě.
Během kurzu bylo hodně veselo, modelový situace, předčítání guidelines atd. Ale hrozně mě to bavilo! To nejhezčí na místních lidech je, že se krásně smějou. Je to nakažlivý .. kolikrát se přistihnete , že máte přiblblej úsměv jak úplnej mentál jenom kvůli tomu, že se oni smějou. Nicméně jedna zajímavá situace tam byla. Jedné sestře zazvonil mobil, ona to típla, postavila se, všichni začali tleskat do rytmu a ona začala tancovat. Čumim, nechápu. Chvíli tam takhle trsala, potom potlesk, obrovskej smích, posadila se a pokračovalo se jakoby nic. Ex post jsem se dozvěděl, že to je trest za to, když si někdo zapomene vypnout mobil. Kdyby ji zazvonil ještě jednou tak tancuje 5 minut v kuse a kdyby ještě jednou tak 10. Tomu se říká motivační systém! :-D
Jelikož hodně pršelo, tak se ty kapky odrážely i na lidi, co seděli při krajích místnosti (mezi těmi šťastlivci jsem byl i já), tak oblečení trochu zvlhlo a byla fakt kosa. Dokonce se ukončil kurz dřív, protože přednášející už byla zima. Takže jak jsem předeslal v úvodu, utíkal jsem na barák, sundal ze sebe bílý hadry, pověsil na šňůru a rychle pod peřinu. Koukám, že nejde elektřina, super tak to si moc nepočtu, začal jsem teda psát dnešní příspěvek a ťukťuk. Ještě jsem pořádně nerozmrznul a už zase někam jít? Obléknu se, otevřu a tam Stone. Sako, košile, kravata, hezký kalhoty a naleštěný polobotky. Kdybych měl dceru, tak jsem si jistej, že mi jde oznámit zásnuby. Ptá se mě, jestli by mě nemohl pozvat na čaj. Já v rozpacích, že jasný, jenom se převléknu. Sáčko tu sice nemám, ale aspoň kalhoty s mikinou jsem si vzal. Přijdu k němu a že si teda dáme čaj a vajíčka. Pustí mě přes práh, za ním zůstane stát natáhne ruku, a že mě prej oficiálně vítá u něj doma. Možná to zní divně, ale působilo to moc pěkně. Udělal VYNIKAJÍCÍ míchaný vajíčka (možná nebyly tak dobrý, ale když jste zvyklí na tu jejich běžnou stravu .. ) a čaj, plus banány na zakousnutí. Ten čaj mi moc nechutil, trochu mi to připomínalo, jak kdybych pil krupici v mléce, ale to mě bylo úplně jedno. Udělalo na mě dojem, jak hezky se ke mně chová a že upřímně doufá, že se mám dobře a že mi chutná. Pojedli jsme, popili jsme a dali se do řeči. Hodně bych se divil, kdyby za takhle laskavým člověkem nebyl nějaký příběh (a ano, jsem si vědom toho, že jsem bílej a že každej se mnou chce bejt kámoš à tohle nebyl ten případ). A taky že jo. Stone je otcem 10ti dětí, je mu 63 let (na místní poměry velice starý) a od mládí chtěl být vždy lékařem, jenže jeho rodiče si nemohli dovolit mu tak dlouho platit studia, tak zůstal anesteziologem (jestli jsem to správně pochopil, tak k anesteziologovi by si musel dodělat další 4 roky na lékaře). Je to velice ve zkratce, ale rád o něm povyprávím osobně. Ukázali jsme si na mobilech svoje rodiny/domovy a Stone pořád nemohl pochopit, že nejsem ženatý. Nakonec jsme se nějak pochopili, poděkoval jsem, popřál dobrou noc a šel na chatku psát tenhle sloh.
Tolik k věcem okolo, teď to hlavní .. meducinááááá ..
Jak jste určitě pochopili, tak až na pár vyšetření se toho dneska moc medicínskýho neudálo, ale včera to stálo za to ..
Jako první musím zmínit paní, po které jsem i pojmenoval tento článek. Iron lady. Paní přišla s cystou cca 2x1cm v oblasti hřbetu ruky na palcové straně. Hellen prej jestli si to říznu .. cystu jsem zatím dělal jenom na modelech a nechci si hrát na hrdinu. Ještě že tak. Ukázalo se, že dno srůstalo s cévou, takže krve jak z vola. Podvaz sem, podvaz tam... Co to je na tom dně? Hellen punktuje a on tam hnis. Takže rozříznout - hups zase to krvácí, podvázat znova. A proč Iron Lady? Protože anestezie dostala jenom kapičku na úvodní řez a potom už se jelo bez. Když se skončilo, tak paní byla zdecimovaná, jak kdyby prodělala dvojnásobnou amputaci a já se ji teda vůbec nedivím. Mmchdm zajímavá věc... Když už jsem neřezal, tak jsem aspoň dělal věci okolo .. vzal jsem stříkačku s hnisem, co Hellen vytáhla a že to vyhodim .. Joseph! Stop! .. výkřik, že jsem snad i srdce zastavil, jak jsem se lekl .. že prej ten hnis mám nechat venku, abychom ji to potom ukázali, jinak že nám neuvěří, že tam něco měla. Ok, good to know that.
Rodilo se o sto šest a zase byl indikovaný další císařský řez. Nasadit holinky, zástěru a hurá na sál (někdy převyprávím, jak tady probíhá příprava pacienta/lékaře atd.). Operovali jsme já a Joel. Všechno super, trošičku nám to tam krvácelo, ale i to se zmáklo. Zašíváme a Joel že má nápad. Jakej je to nápad, vám úmyslně neřeknu, jinak bych tím zkazil celý překvapení. Inu pokračujeme v šití a po zašití dělohy, peritonea a svalů, že jestli to chci došít sám Říkám že jasnačka. Vrazil mi to do ruky a že tam mám dát intradermální pokračující a na dvakrát, hloubš a povrchovějš. Hmm .. ok .. Trochu jsem se opotil, chvílema zaklepal ručičkama, ale dobré. Chápu, že se to může zdát jako blbost, ale nevim, já jizvy vnímám docela citlivě a když vidim hnusnou jizvu, tak mě většinou napadne, že to dělal nějakej šmatlák. A co hlavně? Pacient si o vás bude myslet, že jste šmatlák, což fakt nechci. No pro Victoria secret už asi fotky fotit nebude, ale Joel mě pochválil, tak mám radost a už se těším na další.
A teď chuťovka pro mediky (laici slabší povahy - výrazně nedoporučuji si to googlit)! Dneska jsem viděl první condylomata accuminata a to fakt pořádný. Že prej jich tu mají hrozně moc, takže potěš koště.
No a než se s vámi rozloučím, tak ještě jednu vtipnou z vizity. Děláme vizitu na ženskym oddělení, jsme u mladé paní a Joel si s ní něco říká v té jejich hatlmačtině. Zničehonic řev ze všech postelí, jedna ženská za druhou dávají té mladé bídu. Tušil jsem to, ale stejně jsem se zeptal Joela na potvrzení. Paní měla 12 hodin po porodu (dítě na tom nebylo vůbec dobře) a že by ráda odešla domů. Hehe, tak ji starší a zkušenější matky dali za uši a ještě teď tam leží jak zařezaná.
Jo a věděli jste, že africkej Ježíš je taky černoch?
Posílám pozdravy a mějte se hezky!