Gynďáckej strop

Tak jsem dorazil na chatku, udělal si čaj a jdu na dnešní článek!

Na dnešek se spalo dobře. V noci bylo příjemně chladno, takže to byla jedna z těch příjemnějších nocí tady. Ráno jsem nikam extra nepospíchal, a tak jsem si po pohodový snídani dopřál sprchy a potom teprve línym tempem vyrazil na kliniku. Na chíře jsem všechny maminky popropouštěl, a tak mi tu zůstal pán s popáleninama a mladej kluk, kterej začal hodně krvácet po obřízce, ale i ten bude v pohodě a brzo půjde domů. Naposled když bylo takhle prázdný oddělení, tak následovala smršť císařů a kýl, takže jsem zvědavej, jestli se to zopakuje. Po chvíli jsem teda neměl do čeho píchnout, tak kromě krátký chvíle na převazovně jsem strávil celý odpoledne na gyndě.

No novorozenci lítali z porodnice rychlejc než z tobogánu, takže jsme se dost zapotili. Ale byl to takovej bezmyšlenkovej koloběh. Porod nebo vyšetření .. tím že si lugandsky nepokecám, tak je můžu akorát povzbuzovat během porodu a při vyšetření se na ně akorát smát. Nevadí, aspoň si potom budou víc vážit místních! :-D

Jedna paní mě ale docela překvapila, obecně se na mě už od začátku nějak moc usmívala a když jsem se chystal k nejintimnějšímu vyšetření, tak musela koukat z okna, protože se taktak držela, aby nebouchla smíchy. Tak jsem se na ní smál nazpátek a doteď přemýšlím nad tím, co tam bylo tolik k popukání. No nevadí, je to rozhodně příjemnější než ta jejich přehnaná úcta k bílýmu.

Málem bych zapomněl! Dneska jsem pokořil další gynekologickou metu! Protože byl takovej nával budoucích maminek, tak fakt nebyl čas, aby mě někdo pomáhal nebo kontroloval, takže už jsem zapisoval gynekologický prohlídky se vším všudy. Tvle .. Afrika kámo!

Fakt mi to přijde úsměvný, protože už od první chvíle na fakultě neustále tvrdim, že gyndu nechci dělat ani za zlatý prase. Takže jsem odcházel s dobrym pocitem, protože jsem přesvědčenej o tom, že jsem kupodivu nic nezmršil a že jsem právě asi došel na vrchol své gynekologické kariéry. :-D

Z gyndy jsem si teda odcupital na oběd, kde jsem si uvědomil, že nejlepší na mym obědě je ta hnusná přeslazená Fanta, kterou jsem si k tomu koupil. Smutnej příběh. :-D Ale zase si říkám, že potom doma bude skvělá kooperace s maminkou a babičkou, protože konečně budou spokojený, že budu jíst jak divej. :-)

Už na obědě mě Sharon bombardovala zprávama, že máme urgentního císaře. V rychlejším tempu jsem do sebe naházel zbytky rejže a šel na sál. Samozřejmě tam jsme čekali dalších 30 minut než jeho magnificence spectabilis anesteziolog přijde a uspí pacientku. Tam se ukázal další zádrhel, protože pacientka odmítala jít do celkový anestezie, že prej chce epidurál. Jenže na ten měla kontraindikaci a ona to ne a ne pochopit. Dalších 15 minut ji tam teda na střídačku ženský promlouvaly do duše, až teda svolila k celkový anestezii. Podle karty jsem viděl, že má už jednoho císaře za sebou, takže jsem se zeptal Sharon, jestli bych ji nemohl asistovat a ona že prej klidně.

Ukázalo se, že jsem správně cejtil průser, protože to zase byla operace ala bouchlej granát. Srůstů plný břicho, takže horko těžko jsme si tam dělali okýnko pro dítě, ale nakonec jsme si ho nějak vytvořili a po krátkém zápolení s dělohou jsme prcka vytáhli Po pár pobídkách i začal brečet, takže mise úspěšná. No nevim. Čekal bych, že čím víc takovejhle komplikovanejch věcí uvidim a zároveň si je taky osahám, tak tím mi to bude připadat snažší, jenže pravej opak je pravdou. Tak tomu dáme čas, jestli se to nezlomí.

Po operaci jsem ještě čekal na další paní, kterou nám zrovna přivezli na urgentního císaře, ale Doreen dneska měla zpívavou. Normálně mi to nevadí, ale jelikož pěla už nějakou tu dobu a vzhledem k mojí anamnéze jsem trochu citlivější na to, když někdo zpívá špatně (zdůrazňuju špatně, ne falešně), takže mi vedle zpěvu zároveň hrála Novosvětskou na nervy, až mě z toho rozbolela hlava, takže sbohem a šáteček. Sharon taky šla po svejch, tak jsme ji tam s Peterem nechali, ať si tam zpívaj, jak uznaj za vhodný :)

V pozdním odpoledni jsem došel na chatku, kde jsem se akorát učil, až mi okolo šestý zavolala Doreen, že konečně můžeme jít odstranit mrtvou tkáň tomu pánovi s popáleninama. Přišli jsme teda všichni na sál a po tom co pána Stone uspal, tak jsme se pustili do práce. Dělali jsme to ve čtyřech, takže to odsejpalo docela rychle a za hodinu bylo hotovo.

Zajímavý je, že si tady každej myslí, že pořád spim. Pokaždý když se vrátim z chatky, tak se mě zeptaj, jestli jsem spal. Mě to přijde vtipný, protože já v chatce třeba i koukám na seriály, cvičím, učím se, čtu si, ale oni tam jenom spí a po zbytek dne žijou před chatkou. Takže jsem za divňáka zase já :)

Posílám pozdravy a mějte se hezky!