Díky musao, rádo se stalo sebbo!

Venku duní bouřka jak Brno, takže odpočítávám poslední vteřiny, než mi vypadne elektřina.

A právě proto píšu tenhle článek už teď v pozdním odpoledni.

Ráno jsem vstával s chutí a i se na dnešek dost těšil, vlastně ani nevim proč. Tak jsem seběhl na kliniku, kde byla sestra (její jméno si nepamatuju, protože slouží vždycky noční, takže spolu přijdeme do kontaktu jenom málo) z noční a že jestli neuděláme vizitu. Nikdy jsem ji nedělal s touhle sestrou, ale proč ne. Moc práce nebylo, protože 2 maminky jenom čekali na svýho manžela až přijde s penězma, paní s prasklou dělohou už pomalinku začíná jíst, jinak je na tom dobře a na druhé straně je chlap s popáleninama a mladá paní, která ještě včera vypadala na akutní břicho a dneska tu běhá jak laňka. Plus včera večer hospitalizovali jednu maminku, která si šťourala v ráně na břiše až se jí do rány dostala infekce. To tady dlouho nebylo.

Poslal jsem si pacienty na převazovnu a šel se mrknout na gyndu. Sharon byla zrovna uprostřed učení kojení (jak jinak), takže jsem jenom pozdravil a řekl, že jsem na převazovně, tak ať mě kdyžtak zavolá.

Nejdřív jsem převazoval toho spálenýho chlapa. Místama už se to zlepšuje, ale ještě pořád tam má dost ošklivých míst, takže zejtra na sále bude další kolo odstraňování mrtvý tkáně. No už těma převazama jsem mu očividně působil dost bolesti, takže pomaličku polehoučku jsem postupoval až jsem vyplácal poslední zbytky mastičky, která vyšla na mikrogram přesně. Na konci mi podával ruku a děkoval. To se mi tady na nich líbí. Chápou, že za tu bolest nemůžeme my a i když odchází, nenapadá mě lepší přirovnání, zpráskaní jak psi, tak si dají záležet na tom, aby poděkovali každýmu z personálu, kdo se jakkoliv účastnil jejich léčby. Není to vůbec jiná situace, než když si nechám v tescu nakrájet 10 deka Vysočiny, taky poděkuju. Prostě vynaložili energii pro něj a on jim za to děkuje, i když jsou za to placení. Prostě slušnost a i to mi stačí na to, abych mohl s energií a dobrou náladou čekat na dalšího pacienta. :)

Po pánovi přišla paní, o které jsem se zmiňoval cca před týdnem. Byla po ošklivém zánětu prstu, kdy ji museli amputovat poslední článek. Hezky se jí to hojí a tak jestli to půjde dobře, tak ji to v pondělí zavřeme a snad už bude mít pokoj.

Po paní přišla paní šťouralka z oddělení, která se mohla smíchy potrhat z africkýho jména, co mi tu dali. Musím říct, že byla hodně odvážná, protože ani jednou nepípla a ani jednou na mě nesáhla, což vzhledem k tomu, že to bylo bez anestezie, byl fakt výkon. Kapsu pod ránou měla fakt hlubokou, ale dost čistou, takže to vypadá, že spolu nebudeme randit dlouho a snad ji to brzy budeme moct zavřít.

Po převazovně jsem vyběhl na gyndu, kde jsem chvíli dělal společnost Sharon, zatímco vyplňovala formuláře na propuštění. Ptal jsem se ji všelijak na jejich zdravotnictví, prezidenturu, vládní řízení a za pár minut už jsme se smáli. Ale smáli jsme se tomu, jakej smutnej příběh to tady s vedením státu je.

Za chvíli pro mě přišla sestra, že by potřebovala moji pomoc. Čuměl jsem na ní jak péro z gauče, protože jsem si nedokázal představit situaci, kde bych tady v Africe byl já užitečnější víc než Sharon a kde by si hlavně ona sama neporadila (místní sestry jsou fakt hodně hustý, co se zkušeností týče). V okamžiku jsem byl na nohách a že určitě. Ze sestry vypadlo, že tam je chlap na výměnu cévky. Trochu jsem nechápal. Proč potřebuje pomoct zrovna u tohodle? A ona že prej viděl, že jsem na oddělení a že prohlásil, že sestrám nevěří, že to mám udělat já. No ejhle. I v Africe máme chytráky, co tomu sice rozumí jak koza náklaďáku, ale hlavně si budou diktovat, kdo co bude dělat. Během procedury jsem pochopil, že mi chtěl akorát říct svůj životní příběh, tak jsem mu ho s úsměvem odkejval a jsem zvědavej, co bude dělat příště, protože to už tady žádnej mzungu nebude a budou mu to muset udělat sestry.

Ještě jsme se Sharon obešli dospělácký oddělení s dětskym, kde byli dohromady 3 pacienti. Zato se zajímavejma diagnózama - kryptokoková meningitida, malárie a dítě co mělo křeče jenom na jedné straně těla.

Po vizitě jsem ještě chvíli pomáhal Sharon na gyndě a když jsme skončili i tam, tak jsme každej šli k sobě na chatku. Já úspěšně dokončuju práci na hygienu (jak moc úspěšně uvidíme, až mi to profesor vrátí s revizí :-D ) a hlavně už jsem dopsal poslední léky na ten lékovej seznam, co jsem jim tu tvořil, takže to si můžu odškrtnout a je vymalováno.

Správně jsem odhadl situaci, před pár minutama vypadl proud. Aspoň se tu hezky pročistí vzduch tim deštěm.

Mějte se hezky a posílám pozdravy od rovníkuuuuuuu.

PS: Jelikož ve středu budu psát poslední souhrnej článek, tak jestli vás něco zajímá, nebo byste se mě rádi na něco zeptali, tak se toho nebojte využít (vpravo nahoře tlačítko kontakt) a já na to v posledním článku vzpomenu/zareaguju.