Co je vlastně za den?

Je pátek, nebo středa, a nebo neděle? Nevim, ale do karty jsem ráno psal 22/8/17 a to je jediný, co potřebuju vědět.

Dneska jsem si totiž uvědomil, že posledních několik dní mám problém se zorientovat v týdnu. Sice si pamatuju, že příští týden odjíždím, ale vůbec netušim, co je za den. Jako jedinej orientační bod mi slouží zítřejší očkování na ostrovech, takže od toho dycky odpočítávám dny.

Od včerejšího večera nám nejde elektřina a choděj mi tu pacienti s takovejma diagnózama, že mám pocit, že mi Afrika dává jasně najevo, že už mám sbalit kufry a vypadnout.

Z posledních zbytečků baterky jsem vám teda včera napsal článek a ráno šel na kliniku ověšenej kabelama jak vánoční stromeček, protože jsem si potřeboval dobít notebook, mobil a radši i power banku. Za divňáka jsem nebyl, protože to takhle vyřešili i všichni ostatní obyvatelé.

Holky sestry nastoupený v půl devátý ráno, jestli nechci začít vizitu. Málem jsem se dojetím rozbrečel. S úsměvem jsem teda Grace řekl, že můžeme začít. Na oddělení je teď pět maminek, kdy jedný z nich je 14, takže jsem dneska viděl kojit matku se školní uniformou na sobě. Afrika kámo!

Tyhle maminky jsou ale dost v pohodě. Pořád pobíhají okolo, usmívají se a většina z nich ovládá anglický základy, takže mezi náma může i probíhat nějaká slabší interakce. Hlavně se ale taky dobře hojí a umí kojit, takže radost sama.

Kdo už tak radostnej není, je malá holčička, která si do ucha narvala kávový zrno, který ji tam ošklivě zahnisalo, takže jsme i ho museli vyndat a začít to léčit. To nejhorší má za sebou a bude v pohodě. Už jenom podle toho, jakej tam dělá bordel, jak pořád brečí a neustále si vymýšlí nějaký kraviny, aneb poprvé jsem potkal rozmazlený africký dítě. No co, diazepamu tady máme dost, takže doufejme, že bude zejtra klidnější, a nebo ji v tom můžeme pomoct že .. :-D

A teď zase vážně .. dneska přišel mladej 17ti letej kluk, že má choulostivej problém .. co mi přišlo divný bylo, že přišel se dvěma kamarádama, který s ním šli i za plentu a zainteresovaně koukali, co ze mě vypadne .. Trochu jsem přemýšlel, jestli by to bylo víc nepříjemnější mně, a nebo mejm kámošům, kdybychom byli v jejich roli (a taky mě pobavila představa toho konzilia, co chlapci měli na chatce než se vydali do nemocnice). No tak či onak, tady všichni kluci byli spokojení a já se dal do vyšetřování. Rozhodoval jsem se mezi zaškrcením varlete a zánětem varlete. Na zánět mu ale chybělo pár příznaků, zatímco na zaškrcení měl pozitivní příznaky, na který jsem si horkotěžko vzpomněl. Jediná moje školní zkušenost z urologie je pozorování operace prováděnou da Vincim (robot) a druhá je ultrazvuk a biopsie prostaty. Takže sečteno, podtrženo, nic. Tak jsem si říkal, jestli to začít léčit na slepo a nebo jestli začít zmatkovat okolo toho zaškrcení. Borec mi řekl, že už to má čtyři dny, takže tim mě uklidnil, protože kdyby to bylo zaškrcení, tak už je stejně pozdě. Tak jsem se jeho kámošů zeptal, jestli ho zvládnou odvézt do Lugazi na ultrazvuk. Tak dostal papír na cestu a jel. Po několika hodinách se vrátil s výsledkem i fotečkama. Zánět varlete, abscesy a hydrokéla k tomu. Opět jsem čuměl jak péro z gauče, takže se u nás uvelebil, dostává léčbu a zejtra se poradim s Hellen co dál.

Taky jsme docela dost dlouho strávili na převazech, protože jsme převazovali chlapa s popáleninama. No nebylo to nic pěknýho, ale i tak mi to přišlo aspoň trochu lepší než to měl předtím, takže teď budeme mít rande na převazovně každej den a uvidíme, jak to bude postupovat.

Když jsem odpoledne čekal až se kluci vrátěj z ultrazvuku, tak jsem pracoval na tý státnicový práci a to na volné posteli mezi pacientama (každej pacient tady má dvě zástrčky nad postelí) a byla sranda, jak mě tam všichni pozorovali a nenápadně vykukovali zpoza rohu, jakože co tam dělám. Dokonce se mě dva borci nezávisle na sobě zeptali, kolik mě stál notebook.

Prostě se tu nenudím a místňáci mě baví den ode dne víc.

Před chvílí byl hezkej moment. Mám tu zaplou lampičku, jakožto indikátor, kdyby začala běžet elektřina. Elektřina naskočila a z venku se ozval potlesk a dětskej jásot. Sice nevim, co oni tady s tou elektřinou budou dělat, ale zase jsem si vzpomněl, že jsem sice vyrůstal v Evropě, ale reakci na to bych měl jako dítě stejnou.

A tímhle odstavcem právě slavím magickou stovku v dokumentu, do kterého si ukládám články. To to letí :)

Mějte se hezky a dobrou noc!